120720134136

NEV3b2992_Naceradsky_II

Před pár dny. konkrétněji 16. dubna, přišla Česká republika o další osobnost umělecké scény. Ve svých 74 letech nás opustil malíř, grafik a pedagog Jiří Načeradský. Veřejnosti je známí především pro své obrazy, zobrazující ženy-Kudlanky a Venuše.
Jelikož se, podle mě, jedná o velmi významnou postavu naší kultury, nemůžu se ubránit, abych tu na jednoho z nejznámějších představitelů Nové figurace nezavzpomínala.

Svou cestu započal  9. 9. 1939 v Sedlci na Benešovsku. Dětství strávil se svým otcem, učitelem, který byl svého času držen v Terezíně, na pražských Vinohradech. Jeho zájem o výtvarné umění se objevil už v raných letech školní docházky a to především díky protektorátnímu časopisu Světový zdroj zábavy a poučení. Tento plátek mu poprvé ukázal světová malířská díla. Záliba ve světě barev a štětců ho pak už nikdy neopustila.
Když vyšel základní školu, jal se studovat plakátovou tvorbu na „umprumce“. Tam úspěšně odmaturoval a v roce 1957 se začal učit u profesora Vlastimila Rady, neméně významného malíře, na pražské Akademii výtvarných umění.
Po studiích si dal menší uměleckou pauzu a odešel na vojnu. Přestávka netrvala dlouho a v roce 1967 uskutečnil svou první výstavu pod záštitou uměleckého spolku Mánes.
Koncem 60. let chvíli pobýval v Paříži, díky stipendiím. V té době se svou tvorbou už zapisoval do povědomí veřejnosti.
Od roku 1987 byl členem seskupení 12/15 Pozdě, ale přece. Dalšími členy sdružení byli například takoví čeští umělci, jako Václav Bláha, či Kurt Gebauer.
V té době se stal Načeradský překážkou pro komunistický režim, z toho důvodu na poměrně dlouhou  dobu nechal malování a živil se jako restaurátor budov.
Po listopadu ale nezahálel. V roce 1989 začal vést Ateliér figurální a monumentální malby na Akademii výtvarných umění v Praze a na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně.
V roce 1991 byl jmenován profesorem. Mezi jeho žáky můžeme počítat třeba Romana Traburu nebo Zbyňka Sedleckého.
Jak už jsem připomněla na začátku, tak Jiří Načeradský se proslavil zejména tzv. Novou Figurací. To byl umělecký směr vzniklý v 60. letech, který se vyvinul, jako reakce na tehdejší uměleckou scénu, která se doslova topila v abstraktním umění. Kladla důraz na lidskou postavu a její spojení s emocemi. Často byla těla zobrazována, jako deformovaná, nerealistická.
V Načeradského tvorbě byly zobrazovány především ženské a mužské akty a z jeho děl často čišel erotický podtext, který však u některých děl byl spíše hlavním tématem, než pouhým laděním. Nenechte se ale mýlit. Nemaloval pouze postavy. O tom se můžeme přesvědčit například v cyklu jeho prací s názvem Stroje. Ve své činnosti se inspiroval například obrazy Pabla Picassa.
Kdybyste náhodu podlehly touze spatřit jeho obrazy naživo( A že to stoji za to! ), tak jsou k vidění ku příkladu ve sbírkách Národní galerie v Praze nebo Muzea Kampa. Má zastoupení dokonce i v pařížském Centre Georges Pompidou.
Když se na to tak podíváme, nezbývá nám, než doufat, že mu v tom malířském nebi alespoň nikdy nedojde tuba s barvou…

Bětka Jechová

Bětka Jechová

Trochu píše, trochu kreslí. Vlasy má rovné, s trochou fantazie se ale mírně vlní. Miluje zvuk akordeonu a komiksy. Čte, sleduje filmy, chodí na koncerty a vůbec se zodpovědně věnuje kulturnímu vzdělávání.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>