v-sedmnacti

Poslední snímek francouzského režiséra André Téchinéa si pohrává s tématem homosexuality. Příběh sbližování dvou kluků z maloměsta se dotýká i jejich rodin, především té Damienovy, jehož otec je s armádou na misi v Afghánistánu a domů se může vracet jen zřídka. Damienova matka pak téměř adoptuje Thomase, kluka z farmy, když jeho matka potřebuje hospitalizaci. Sexuální orientace není ale ni pro jednu rodinu problém, vyrovnat se s ní musí jen sami dospívající chlapci. Je zvláštní sledovat, jak dospívání zachycuje už čtyřiasedmdesátiletý Téchiné.

Francouzské Pyreneje jsou ve snímku nesmírně čisté prostředí. Zasněžené hory se střídají s čistými interiéry a příroda, která se během školních trimestrů přeci jen proměňuje, je pořád krásná. V takových kulisách vynikají v příběhu drobné odchylky od maloměstské idyly. Hned ze začátku skáče děj po krátkých sekvencích přes drsný farmářský život Thomase, přes naznačení rivality mezi chlapci, podražení nohou, ukáže Damiena s boxovacím pytlem, zachytí hovor jeho matky s manželem přes Skype. Jmenované prvky kladou otázky pro další vývoj, ale kamera nesoustředí na žádný z nich. Když se Damien s Thomasem poperou na hodině tělocviku, kamera si nevybírá objektivní pohled zdálky, ale jde přímo do středu akce a zprostředkovává zážitek, jaké to je se prát. Nevybírá si ani jednoho z dvojice, komu by stranila. Tím, že sledujeme sestřih životů obou z nich, kdy v některých scénách nemůže být přítomen ten druhý, se vžíváme do obou zároveň.

Takto nastíněné tempo vyprávění vytváří v syžetu ostrůvky nálad. Kupříkladu ve scénách u Damiena doma převládá pozitivní naladění. V pokojích se žlutou omítkou, se závěsy v teplých barvách, se odehrává extrovertní scéna, kdy matka Damiena soupeří s oběma chlapci v páce. Prostředí působí v souladu s excentrickou gestikulací a úsměvy. Nicméně následující scéna naladění té předchozí převrací a odhaluje zamlčované myšlenky za úsměvy. Zobrazuje útržek matčina snu, ve kterém souloží se svým manželem, přičemž zároveň s přechodem do snu se obraz zabarví do modra. Jak ale zjišťujeme po jejím probuzení, tahle estetika není příznačná pouze pro sen a modré zbarvení pokračuje přes scénu, kdy žena odevzdaně leží na posteli a myslí na svého manžela, zatímco věci v pokoji vrhají na její polonahé tělo dlouhé stíny. Prostředí a tónování nerozlišují skutečnost od fantazie, nýbrž působí na skutečnosti nezávisle a podporují emocionalitu. Vyprávění spíše řídí emocionalita než kauzální vztahy, což je postup, který by měl zpřítomnit tempo života teens.

Potenciální úskalí snímku o sexualitě může spočívat v míře otevřenosti, aby se sexuální scény nestaly samoúčelnou atrakcí. Jestliže scéna probuzené matky v modrém pokoji snímá její odhalené tělo, potřebujeme zjistit, jak na ni kamera hledí. V porovnání s ostatními záběry je tady kamera skoro nehybná; nezaostřuje se ani nepřibližuje na velké detaily, jak by to udělali Benoît Debie s Gasparem Noé v Love. Netečnost kamery je zdánlivě v kontrastu se záběry ze rvaček, kde se obraz dynamicky pohyboval spolu s postavami, ale oběma akcím je společné, že kamera nesimuluje subjektivní pohled žádné z postav a ve rvačce, i v pohledech zpoza zad, znemožňuje vnímání sebe sama jako hmotného vypravěče. Z toho vyplývající volnost oku kamery nic nezakrývá a ta tak v dalších scénách často pohlíží na celé tělo včetně intimních partií, nicméně ve středu rámu je člověk, nikoliv jenom jeho část.

Motivace skryté pod povrchem

Nutně vyvstává otázka, proč spolu oba chlapci bojují. Není to vzdor autoritám, když před ředitelem školy, který si je kvůli rvačkám zavolal, nedá ani jeden z nich najevo ani nezájem. Není to ani boj chytřejšího se silnějším nebo boj z odlišných sociálních pozic, protože ty nejsou v příběhu stálé, a i když se začne Thomas stýkat s Damienovou rodinou, pracuje na škole víc a dostává lepší výsledky, s Damienem se pere dál. Zdálo by se, že spolu bojují dva outsideři, na druhou stranu ale film neukazuje žádnou postavu, která by outsiderem nebyla a ke které by mohli vzhlížet, snad kromě Damienova otce, který je ale příliš daleko.

Stejně jako se vyprávění přesouvá znenadání z místa na místo a ustavuje prostředí francouzského maloměsta spíš kratšími, a v dialozích těkavými záběry, těkají i oba chlapci v tom, co vlastně chtějí. Adoptovaný Thomas se „věnoval zemědělství, teď chce dělat vědu,“ říká Damien, který se šovinistickým strýčkem mlátí do boxovacího pytle a o budoucnosti nemá představu. Oba bojují sami se sebou uvnitř, se svými vnitřními motivacemi, které film nikdy neukáže přímo, ale vyplývají sledem jednotlivých momentů.

Homosexualita je tady jen niterní záležitostí, nemluví se o ní doma ani venku a pořádně o ní nedokážou mluvit ani Damien s Thomasem mezi sebou. Pokusy jednoho prozkoumat vůbec svoji sexualitu tápou v mlze a narážejí do intuitivních bariér, které si vystaví ten druhý. Takhle se Thomas vytrácí po společně strávené noci nebo agresivně reaguje na Damienův dotyk ve škole. Pointou přitom není orientace, byť tomu vyznění napomáhá, ale nejistota, jak vůbec vztah vytvořit.

V sedmnácti neidealizuje středoškolská léta ani postavy, ale ani nevyvolává v jejich uzavřenosti dojem necitelnosti nebo cílené krutosti. Sám film je ale mimořádně krutý tím, jak v závěru ničí postavám jediné vnitřní jistoty, do kterých umožnil divákovi nahlédnout.

Jakub Krahulec

Jakub Krahulec

Má bohaté kadeře a chudou fantazii. Mezi jeho záliby patří psaní článků a sledování reakcí na vlastní články. Nejnovější rekrut Zmatené kudrliny.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>