10

(během čtení doporučuji poslouchat https://www.youtube.com/watch?v=DMMjZ3SiRkI)

Během svátků jsem navštívil různé příbuzné, zpravidla kvůli tomu, abych jim snědl bramborovej salát a cukroví. Při tom jsem zavítal i ke své sestře, která má byt na Lužinách. A když jsem tam byl, začal jsem přemýšlet o tom, že zateplením paneláků jsme se dostali z jednoho extrému do druhého – místo hnusnejch šedejch kostek máme teď kostky strakatý, takže jsou pořád stejně nevzhledný, ale ta brva k tomu všemu ještě víc řve  do okolí. K sídlištím celkově jsem měl vždycky odpor, navíc umocněný tím, že teď bych měl hrůzu z toho, kdybych tam bydlel a vracel se v noci nadranej, protože ve změti toho betonu bych asi těžko našel správný vchod. Problém s paneláky je v tom, že urbanisticky se nad nimi soudruzi příliš nezabývali a nepočítali s tím, že v jedné rodině mohou být třeba dvě nebo tři auta. Šlo jen o to někam nacpat tisíce lidí. Proto je teď problémem najít na sídlišti volné místo – sídliště byla budována pro socialistickou společnost, kde jsou auta nedostatková. Ale ono teda můžeme říct, že celkově je urbanistické plánování v poslední době v koncích. Současná masová výstavba satelitních městeček, ve kterých jsou rodinné domky, které jsou stejně jak ty paneláky jeden jako druhý, jen s jinou pastelovou barvou fasády jsou stejně nevzhledné jako kostky na jižáku. Ale na druhou stranu aspoň zaparkujete.

Další politický rozměr a řekl bych, že rozhodně, když se nad tím člověk zamyslí, hroznější, je to, co potvrdí každý obyvatel sídliště – vše je slyšet. Ale když to vezmeme v rámci normalizace, je to zcela logický krok, stejně jako to, že v jednom paneláku bydlí dejme tomu 200 lidí. Establishmentu to totiž pomáhalo v kontrole lidí. Nejen to, že jste ani nemuseli odposlouchávat někomu byt nastraženejma mikrofonama – stačilo přiložit ucho ke zdi, ale i ten neustálý nedostatek soukromý působil psychicky na nájemníky, aby nedělali nějaké nekalosti, neposlouchali štvavou vysílačku a nepořádali bytové semináře. Ještě k tomu přičtěte všudypřítomné socrealistické skulptury v parčících mezi paneláky a pak vám dojde, proč si soudruzi tyhle stavby tak vychvalovali. A taky koneckonců to, proč na západě nikdy tolik paneláků nebylo.

Otázkou ale je: co s paneláky dál? Nedají se jednoduše na jednou zbourat, protože tu neskutečnou masu lidí musíte někde ubytovat. Já jako řešení vidím stavbu vyšších objektů z lepších materiálů, na místě původních paneláků. V horizontu deseti let takhle můžete postupně přestavět sídlák od jedné strany na druhou. A hlavně rozsáhlé podzemní garáže.

(Praha-Jižní Město, 1982) (v pozadí vydíte ony dva paneláky propojené tunelem)

V roce 1982 možná parkoviště stačila, ale po revoluci je trochu problém najít volnej flek.

(pro více takovýchto fotek koukněte sem: http://www.photokotek.com/absurdistan/index.html)

Smršín

Smršín von Kokotoff

Kupte mi pivo a budu vás mít rád.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>