Nymphomaniac_Part_I-404377727-large

Dvě filmové části, jedna recenze. Jinak to snad ani u Nymfomanky Larse von Triera nejde. Sedíte v kině, koukáte na hodinky, vidíte, že za pár minut má první část celé té slávy končit, ale necítíte žádnou gradaci, napětí, vrcholení. Trier natočil čtyřhodinovou hitparádu orgasmů, bradavek, ztopořených i povadlých penisů, kopulačních pohybů a pořádné porce emocí a v polovině to prostě rozstřihl a nechal na kina útočit hezky pěkně nadvakrát. Je tedy asi na místě pojmout celé dílo komplexně, protože zabývat se každou částí zvlášť by bylo stejné, jako porovnávat mezi sebou chuť dvou kusů jednoho jablka.

Očekávání byla velká. Ještě než jsem se vůbec vypravila do kina, byla jsem médii připravovaná na nezapomenutelný zážitek, který mě provede ženskou sexualitou, odhodí pryč všechna tabu a šokuje svou otevřeností. Z řad těch, kteří film viděli přede mnou, se nesly hlavně zprávy o tom, že ,,je to celý vo sexu a prostě je to úplný porno na širokoúhlym plátně“. nymphoposter

Hlavní věc, která mě na Nymfomance zaujala je to, že divák většinu času pozoruje syrové záběry souloží, ale ve skutečnosti o ty soulože ani tolik nejde. Daleko větší roli zde hrají emoce a pozorování psychologického vývoje hlavní postavy i postav vedlejších. Ti, kteří přijdou do kina kvůli dvouhodinovému pornu tedy budou uspokojeni, ale těžko říct, zda nějak více naplněni.

Oslovující je jistě především samotné pojetí celého filmu – Joe, hlavní hrdinka, vypráví svůj příběh postaršímu Seligmanovi, a to v několika kapitolách, jejichž název i obsah vždy vytváří paralelu mezi životy těchto dvou postav. Ze Seligmanových úst se nepřetržitě valí proudy chytrých řečí, které jsou v začátku filmu bezpochyby obohacující a divák je mnohdy fascinován způsobem propojení intelektuálnosti a nymfomanie, ale postupem času se transformují spíše do únavných a příběh zpomalujících přechytralostí. S kamerou přichází nespočet oku lichotících, ale místy i zbytečně táhlých záběrů. Rozhodně tedy je na co koukat, ale přesycení množstvím uměleckých záběrů je ke konci téhle podívané výrazné. Snímku nechybí vtip – jmenujme například zdařilou scénu s Umou Thurman – ani, myslím, nadmíru povedené herecké výkony – v první části v roli hlavní hrdinky výrazně září velmi talentovaná mladá herečka Stacy Martin, na kterou v části druhé stejně bravurně navazuje již ostřílená Charlotte Gainsbourg. V mužských rolích excelují Stellan Skarsgard i Shia LaBeouf.

Filmu bych důrazně vytkla již jeho první minutu – tedy tu, kdy se na plátně objeví titulek, který divákovi sděluje, že následující dvě plus dvě hodiny bude sledovat zkrácenou a cenzurovanou verzi, vytvořenou s režisérovým vědomím, nikoli však podílením, stejně jako až přehnaně hollywoodský konec, který snímek v mých očích shodil o pár příček níž. Myslím, že film, který návštěvníky kin šokuje po celou dobu jeho promítání, již nepotřebuje absolutní vyhrocení na rozloučenou.

Lars von Trier tedy opět dokázal, že filmy točit umí, ale jeho Nymfomanka není ničím, co by se muselo nutně zařadit na seznam snímků, které je zapotřebí vidět ještě před tím, než ulehnete na smrtelnou postel.

Foto zdroj:http://auckland.concreteplayground.co.nz/news/157254/a-vast-collection-of-o-faces-is-the-perfect-promot.htm
http://www.filmaffinity.com/en/movieimage.php?imageId=404377727

 

 

Anibou

Ani Boučková

Maluje již od útlého věku.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>