woman_shadow315

Skrz kapsy ulice
a domovní dvory.
Tělo i stín vlekouce
Ohýbám stvoly.

Pod tíhou sebe
v kolenech i čelistech se lámu.
Brodím se ulicí na druhou stranu.

Můj stín je špinavý.
Od šlápot. Od smetí.
Černě se zabarvil
namísto perleti.

Jak věřit někomu,
kdo stejné paty má.
Kdo důkazem toho je,
že nejsem já jediná.

Korunkou třezalky
odkrojím siluetu.
Z eposu o cestě
udělám holou větu.

Drásavé škubnutí.
Mihotavá křeč a kolébání vánku.
Hlasitě dýchám,
bráním se proradnému spánku.

Bez stínu nepoznána,
toulám se městem.
Co křídly mělo být
stává se trestem.

Nikomu nevnutím můj pláč, ani smích.
Skrz vítr promlouvám.
Do větví platanů přináším klid.

Marně ho hledám-vědomí střídá křída.
K ničemu kreslím po betonu.
Jen mrtvý obraz podél stěn domů.

Bez stínu na věky.
Pářu se ve švech.
Vždy jednu nitku stojí můj nádech.
Vždy jednu nitku stojí můj cit.
Nezbude jiného, než do tmy se vlít.

Bětka Jechová

Bětka Jechová

Trochu píše, trochu kreslí. Vlasy má rovné, s trochou fantazie se ale mírně vlní. Miluje zvuk akordeonu a komiksy. Čte, sleduje filmy, chodí na koncerty a vůbec se zodpovědně věnuje kulturnímu vzdělávání.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>