Soumrak

Tělo se utlumí,

svaly ochabnou,

nikdo tě neslyší,

lidi tě nechápou.

 

Za soumraku choulíš se s lahví v rohu,

a nevnímáš nic než hřejivý mok,

teď přišel čas modlit se k bohu,

od smrti dělí tě jediný krok.

 

Jen dál jen dál! Ševelí vítr,

už čekáme tu na tebe,

ať v nebi či v pekle,

tě stejně plamen sežehne.

Za ty tvý zasraný hříchy…

 

 

Zbytečný

Pocity děsu nikdy jsem neřešil,

proč provází mne, však nikdy jsem nehřešil,

nyní však hladím se  rád ostřím chladných brachů,

kamarády moje, vaše i všech vrahů.

 

Můj kamarád samota je mnou a já jsem jím,

s ním denně vstávám , pracuji a spím,

 někdy nevím zda-li bdím či sním,

jen jednu věc však jistě vím.

 

Kamarád samota a kamarád děs,

všude se mnou a já s nimi,

v jednu duši, v jedno tělo jsme se slili,

na věky v propasti zůstanou city a stesk.

Štěpán Rožek

Štěpán Rožek

Jsem studentem Gymnázia Na Zatlance a celkově pojato jsem multikulturní člověk. Zajímám se o hudbu, četbu, psaní, občasně sport, ale svou budoucnost vidím v marketingu, businessu a informačních technologiích. Vždy se snažím vyčnívat z davu, jsem náladový a jsem vždy rád když se mohu jít pobavit s přáteli nebo si vyrazit na koncert, nebo jinou akci.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>