247510-top_foto1-j7kfh

Oblékám se. Zkontroluji, jestli mám vše. Zamknu. Nasadím sluchátka a můžu vyrazit. Moje každodenní příprava do školy. A nemusí to nakonec být ani do školy. Sluchátka si myslím nasadí každý, když odchází z domu za svobodou. Je hudba klíčem k seberealizaci nebo jen pomoc, abychom se z urbanistického ruchu úplně nezcvokli? Myslím, že v případě odchodu z domu, je druhá možnost pravděpodobnější. noisyworldlogoNedávno jsem šel podél Vltavy na Výtoni a poslouchal hudbu. Smrákalo se a mně bylo krásně. Sedl jsem si k vodě a kochal se. Na chvíli jsem dostal nápad, že bych si ta sluchátka sundal. Hned poté mi málem praskla hlava. Za mnou řinčely tramvaje a dopravní ruch mi probodával spánky svými ostrými jehlami. Samozřejmostí tedy bylo, že jsem si sluchátka opět nandal a mrzut pokračoval v cestě. Uvědomil jsem si, že klidného místa v Praze není. A asi ani v jiném větším městě. Tak proto nám Pán Bůh seslal populární muziku? Abychom si s ní mohli zacpávat uši vždy, když vycházíme z domu? Myslím, že hudba začíná být chápána, jako prvek, který od sebe lidi odděluje, aby se navzájem neslyšeli. Dokonce i zamilované páry si navzájem povídají mezi sebou a každý má alespoň jedno sluchátko v uchu. Takhle hudba fungovat nemá. Muzika má spojovat. Otevírat oči a uši. A ne ucpávat smysly tam venku. Asi za to částečně může městský ruch a částečně to, že nechceme vidět, jak se náš svět řítí do řitě. Ať už tak nebo tak, nelíbí se mi to. Vždyť člověk potom ani nemá vlastních inspirací, když mu do hlavy pořád hrají nápady jiných.

original

Kolik z vás si doma pustilo skladbu nebo album, přestalo se věnovat škole, práci nebo domácím povinnostem a vychutnalo si to opojení, které muzika přináší? Nošení sluchátek nám požitek z hudby nedává. Jenom nás distancuje od okolního světa a lidí, kteří mají možná (!) muziku tak nahlas, že ani neslyšíme vlastní myšlenky. A proto vám všem, kdo čtete tento článek, dávám za úkol následující: Vzít svojí nejoblíbenější desku. Sednout si do křesla. Zavřít oči a nechat si ji plynout hlavou. Na hudbu musí být čas a prostor. Není to jen výplň každodenní všednosti a stereotypu. Je to ozvláštnění a zpřijemnění dne. Ale abych vám nekřivdil. Vy si hudbu určitě užíváte, no nemám pravdu?

 

Honza König

Honza König

Šťastný pesimista. Pierot a násemíčník, kterej po nocích hraje na kytarující struny hlavou dolů. Miluje pakobylky a mír!!!

  1. Moc fajn článek. Donutil si mě zamyslet se nad tím, jak sice všechny kritizuju za to, jaký poslouchají sračky ale přitom si ani tý dobrý hudby nevážím a beru jí jako kulisu či nástroj pro změnu nálady.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>