Black Sabbath

Stojím ve dlouhé frontě, v ruce mačkám lístek, kolem mě samý bělovlasý máničky v džínových vestách. Konečně si splním to, o čem jsem snil snad od deseti let. JDU NA KONCERT BLACK SABBATH!!

Sakra, měl jsem to psát objektivně a nezaujatě, hmmpf, tak dobře.

První plusko patří Sabbatům už za výběr předkapely. Osobně mě trošku mrzelo, že si pro Prahu vybrali předkapelu, jejíž jméno mi nebylo známé, když jinde měli třeba Megadeth nebo Soundgarden. Ovšem s Uncle Acid & the Deadbeats se trefili do černýho. Vsadil bych se, že každý z týhle čtyřky si na střední kreslil na prsty nápis OZZY, nosil stejný háro a že už v té době spolu založili v garáži kapelu, kde hráli Sabbaty. Na pódiu to vypadalo, že tam krepčí hned tři Osbournové a spřízněnost se Sabbaty nezůstala jen u image. Těžké riffy jako od Iommiho, ječivý vokál… tyhle týpci je musej mít hodně rádi.

Když O2 aréna utichla, zatáhla se opona se znakem maskota kapely – Henrym, napůl andělem, napůl ďáblem. Po chviličce již zazněl známý hlas. „I can’t fucking hear ya!!“ nebo něco podobnýho. Zdálo se, jakoby každý fanda strnul na místě. Rozsvítila se červená světla, která pobíhala po aréně. Skoro jako kdyby měl přijít nějaký nálet. Což byl záměr, jako první totiž zazněly tóny pacifistické „War Pigs“. Pro mě asi nejdojemnější okamžik, podnícený známými těžkotonážními riffy Tonyho Iommiho a ječákem Ozzyho Osbourna.

null

Gradace skladby zaručila pořádný začátek a mohly na ní navázat další typicky hutné skladby. Došlo převážně na ty z alba Paranoid, prostor bohužel nedostaly skladby z pátého a šestého alba, které hodnotím velmi vysoko, ale je jasné, že se nemůže dostat na všechny. Do setlistu vhodně zapadly i skladby z nového alba, na kterých nebyl znát věkový rozdíl téměř 40 let.

Očekával jsem, že na všech třech Sabbatech se projeví jejich věk a zdraví, ale téměř nic jsem nezaznamenal. Možná jen okamžik, kdy na řadu přišlo sólo na bicí a bylo vidět, že Tommy půjčený z Ozzyho kapely, kterému je o pár desítek let míň, má té energie o trochu více a Sabbaťáci si mohli aspoň na chvíli odpočinout.

Pak Tony zase začal sekat riffy a sóla na kytaru, jakoby se nechumelilo, Geezer si střihl sólo na basu před N.I.B. i s wah-wah pedálem, Tommy do toho mlátil o 106 a Ozzy pobíhal po pódiu a hecoval diváky. Nakonec zazněl nejznámější Paranoid, čímž ukončili své vystoupení, a máničky zaplnily celou Českomoravskou. Podle Ozzyho slov doufají, že se sem příští rok vrátí. No, navzdory Tonyho rakovině, Ozzyho třesu a celkově jejich důchodovému věku se zdáli být ve formě. Tak uvidíme.

Honza Kuliš

Honza Kuliš

Dělám to, co studuji. Studuji to, co dělám. Zajímá mě kultura, ponejvíce hudba, média a politické směřování.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>