530312_386835358013870_1809685410_n

Divadlo utlačovaných. Že jste nikdy o ničem takovém neslyšeli? To je možné. Co, možné. Je to dokonce pravděpodobné. Shledávám ale, že se tato slova skloňují čím dál, víc. Abych tomu ještě napomohla, rozhodla jsem se seznámit s touto pozoruhodnou metodou výuky i vás, naše čtenáře.
Jak už jsem řekla, jedná se o pedagogickou metodu. Konkrétněji: Jedná se o interaktivní akci a její cíl je prostý. Má přimět jakousi zdánlivou „zábavností“, aby přemýšleli. Donutit lidi se zamyslet nad různou sociální problematikou.
Poprvé s nápadem přenést každodenní problémy na divadelní prkna přišel brazilský divadelní režisér Augusto Boal okolo sedmdesátých let. Zabýval tehdy pracujícími vrstvami. Hlavně dělnické třídy. Ve svých projektech se probíral problémy otevřenými a dával možnost vstoupit divákovi do děje. Pro svou metodu vybral název Divadlo fórum.
Od té doby uběhlo mnoho vody a tato technika prošla mnohými cestami. I po tolika letech ale princim zůstává stejný. V dnešní době to vypadá zhruba takto: Sejde se skupina lidí, více či méně zaujatých daným problémem. Nemusíte být odborníkem, ale určitá zainteresovanost je vzhledem ke konceptu akce je klíčová. Ti lidé pak shlédnou krátkou scénku. Ta zpracovává otázku, která se vznáší nad celým představením. Za konkrétní příběh si můžeme dosadit třeba dívku rasově odlišnou od většiny, hledající práci. Potom se scénka zahraje znovu, ale tentokrát má divák možnost vstát a do příběhu zasáhnout. Může však měnit pouze rozhodnutí, či činy, pouze té osoby, kolem které se proces odvíjí. V našem případě tedy můžeme změnit osud oné dívky. Postupně jsou pak jednotlivé aspekty problému řešeny. Diskuze je vítaná. Je důležité chápat, že divadlo neslouží k vyřešení takové složité zapeklitosti, ale především k tomu, abychom si my uvědomili hloubku problému a viděli pak z jiných perspektiv.
V České republice se Divadlem utlačovaných zabývá hlavně společnost Kabinet divadla utlačovaných z katedry sociální pedagogiky na Masarykově univerzitě. Pořádá velké množství workshopů napříč věkem.
Další jméno spojené s touto formou výuky je Dana Moree z katedry studií občanské společnost Fakulty humanitních studií UK. Věnuje se především problematice kulturní a pedagogice. Je jedním z největších propagátorů Divadla utlačovaných u nás. Toto jméno je jistě radno si zapamatovat, neboť je to velká osobnost, co se „jiné“ pedagogiky týče.
Jistě vám to přijde, jako naprosto triviální nápad. Mně to, musím se přiznat, také zprvu přišlo, jako mrhání časem, ale to jen dokud jsem nenavštívila jedno představení. Zarazila mě, leckdy až dech beroucí, nevědomost valné části publika. Mně osobně to moc nepřineslo, ale když jsem viděla, jak se někteří (dospělí!) lidé poprvé setkávají s jednotlivými problémy, uviděla jsem, že to má cenu.

Bětka Jechová

Bětka Jechová

Trochu píše, trochu kreslí. Vlasy má rovné, s trochou fantazie se ale mírně vlní. Miluje zvuk akordeonu a komiksy. Čte, sleduje filmy, chodí na koncerty a vůbec se zodpovědně věnuje kulturnímu vzdělávání.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>