Hlavní je ukázat vstupenku a najít si fajn místo. Posadíš se, uděláš si pohodlí a čekáš. Očima těkáš po stěnách, záhybech, zdobení, sochách a malovaném stropu. Prohlížíš si všechny nově příchozí, děti, třicátníky i babičky a dědečky. Všichni nasadili kvádra a sukně s halenkou jen proto, aby si trochu povyrazili. Stejně jako ty, já… Opatrně bereš do rukou barevný kus papíru, otáčíš stránku a slepě si prohlížíš nic neříkající tváře a písmenka, která ti mají alespoň trochu přiblížit to, co vypukne za pár chvil. Minut. Vteřin.

Dveře se z každé strany otevřou. Housle, basa, další housle. Trubka s lesním rohem. Trombon. Postupně se začne podium zaplňovat. A sálem se rozezní naprosto rozličné tony. Útržky skladeb surově vytržené z not… Tady to nezní, tady je zas potřeba trochu povytáhnout kus plechu, nebo přidat o malinko víc dechu. A potom, jako poslední chybějící puclík, vejde dirigent. Ukloní se, podá si ruku s houslistkou v černých šatech a basistou v nebezpečně tmavém obleku. Otočí se k nám zády, naposledy povzbudivě mrkne na všechny muzikanty a zvedne svou taktovku vysoko do vzduchu.

V sále to zaduní, jako kdyby padala obloha. Nestíháš se vzpamatovávat, stejně jako lidé okolo tebe v publiku. Marně lapáš po právě ztraceném dechu, sedíš a ani nedutáš. Sama hudba tě přikovala k židli a nepustí tě. Nepustí! Pozoruješ smyčce vzlétající lehce a pomalu ke stropu. Oslnivý lesk žestí tě oslepuje a údery tympánů mají stejné tempo jako tympány hluboko v tvém těle pod obalem kostí a kůže. Máš pocit, že všechna ta ohromně zvláštní hudba se hromadí v tvé hlavě, v mozku. Vnímáš každý tón, každý hlas, každou pomlku. Nemůžeš odtrhnout oči od úchvatně energického dirigenta, který svými pohyby jakoby kouzelnou hůlkou rozezvučel , nebo utišil některé z nástrojů. Který ovládá muzikanty jako loutky na provázcích. Který švihem své taktovky ovlivňuje každou další část skladby.

Je to pocit, kdy přestáváš vnímat okolní svět. Jen ty, orchestr a hudba všude okolo. Hudba, která má schopnost útočit na tvoje smysly. Hudba, která tě během vteřiny obrátí na ruby jako hadrovou panenku. Přehodí všechny tvoje pocity. A na nějakou dobu ti udělá radost někde uvnitř. Dočista hluboko uvnitř…

Anibou

Ani Boučková

Maluje již od útlého věku.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>