S tím, jak se blíží prázdniny, se také rojí množství nejrůznějších táborů, kam rodiče dávají své ratolesti, aby si od nich na chvíli odpočinuli a aby mělo dítě nějaké zážitky. Tábory jsou různě dlouhé, většinou mezi jedním a třemi týdny. Samozřejmě, že existovaly i tábory, kde člověk strávil deset, ba i dvacet pět let, ale o těch to psát nebudu.

Táborů je velká spousta a je těžké mezi nimi vybrat ten pravý. Zatímco já jezdil na třítýdenní tábor prověřený dvěma generacemi, který si i v dobách nejtvrdší normalizace udržoval odstup od pionýrských kempů, mnoho jiných dětí jelo naslepo na nějaký, který se zdál rodičům nejzajímavější. I tak většinou rozdíl mezi tábory nebyl (ano, každý tábor je něčím jiný, ale myslím to rámcově). Celotáborové hry, táboráky, bojovky a ožíračky vedoucích jsou pouze s malými obměnami náplní drtivé většiny táborů. A teď si zavzpomínejte – jaký je váš nejsilnější a nejhezčí zážitek z tábora? Mezi mé rozhodně patří právě táboráky, noční bojovky a vícedenní výpravy. Nebojím se tvrdit, že mnoho dalších lidí má stejný názor.

Hitem posledních pár let jsou ale takzvané „Příměstské tábory“. O co jde? Je to louka někde u Jesenice, kam rodiče v osm ráno zavezou svá dítka a v šest večer si je zase vyzvednou. Když jsem o tomto vynálezu poprvé četl předloni v deníku Metro, jen jsem s otevřenou hubou koukal na ten článek. Co to má sakra bejt? Vždyť takhle se ty děti nenaučí samostatnosti a nezávislosti na rodičích (na třítýdenním táboře se děckám první rok stýská po mámě, ale na druhou stranu se z nich stanou nezávislí lidi s vlastní hlavou, viz mí kamarádi). Kromě toho, děti nemají šanci navázat nějaké užší přátelství, který by vydrželo – když se potkávají týden, pokaždé tak maximálně 8 hodin, do dalších dvou týdnů na sebe zapomenou. Celotáborová hra, celotáborové téma také nemá žádný smysl. Když je dítě ráno vrženo do hry a večer je zase svými rodiči vytrženo, vůbec si neužije atmosféru a nemá šanci nějak tu hru prožívat.

(Zato, když je vám sedm a 21 dní žijete ve Středozemi a zrovna vy, jako člen nejmladšího družstva máte roli hobitů a na krku máte prsten s tajemnými runami, tak máte zážitek na celý život. (Ještě o to víc, když váš vedoucí představuje v celotáborové hře Boromira a vy vidíte, jak ho skřeti přemůžou a zabijou.))

Stejně tak odpadají noční a vícedenní aktivity, tedy ony zmiňované táboráky, opékání buřtů, noční hlídky, přepadové vytažení ze spacáku, nahnání do lesa a následné plížení se ke svíčce a v neposlední řadě dvou a třídenní puťáky.

Vloni jsem si ve škole všiml pofiderního inzerátu na nástěnce o jakémsi příměstském táboře s koňmi. Přestřelená cena, děti přijedou v devět a odjedou v šest. Tohle není tábor, to je exkurze. Co exkurze, to je asi na úrovni toho, když se vyvezete v létě na Petřín a hned vedle lanovky se dokola projedete na poníkovi. Možná, že jsem pokřivená osobnost se špatným náhledem na svět, ale přijde mi, že toto nemá být výplň letních prázdnin.

Smršín

Smršín von Kokotoff

Kupte mi pivo a budu vás mít rád.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>