steamworkshop_webupload_previewfile_242200397_preview

V druhém díle mého historického okénka bych chtěla navázat na ten první. V předešlém článku jsem se snažila osvětlit situaci ve Vietnamu před tím, než se do věci vložili Američané přímo. Tedy více méně do roku 1964.
Jako záminka k nasazení vojsk USA posloužila tzv. Tonkinská událost. Krásná ukázka překrucování pravdy po americku.
Měla bych zmínit, že se na časové ose nacházíme už za rokem 63. JFK je po smrti a v úřadě prezidenta Spojených států je Lyndon Johnson.
2. srpna 1964 se v Tonkinském zálivu seběhla přestřelka mezi několika severovietnamskými hlídkovacími plavidly. Do tohoto konfliktu se připletla i americká výzvědná loď Maddox. Spojeným státům však nevadilo nazývat Maddox pouhým hlídkovým člunem.
Ztráty byly pouze na vietnamské ztraně.
O dva dny později měl, podle Američanů, Vietnam napadnout v mezinárodních vodách i jiné jejich lodě. Tento incident se, podle všeho, nikdy nestal. Záminka ale vedla k tomu, že byla neporodleně vylhlášena Rezoluce o Tonkinském zálivu a vojska zamířila do Vietnamu.
Johnson schválil operaci Dunící hrom a od té doby po několik dlouhých let bude země čelit nekonečnému bombardování.
Na útoky odpovídají  Vietnamci partyzánským bojem. Proto měla válka takový dopad i na psychiku
armády USA. Její členové museli být stále ve střehu, neboť nebylo k rozeznání, jaká vesnice je mírumilovným koutem země a která je napěchovaná granáty a krvelačnými bojovníky.
Voják, který se zbláznil, nebyl vládě k ničemu. Z toho důvodu zahájila program ročních turnusů pro americké vojáky. On je ale i rok dlouhá doba, proto byl veterán s čistou myslí vzácností. Tlak byl tak obrovský, že vytvořil na 400 000 nových narkomanů s návykem na heroin a každý čtvrtý veterán skončil ve vězení. Ničemu také nepomáhala nenávist domácích, kterou k nim, po návratu domů, projevovali. Evidentně byl málokdo tak chytrý, aby mu došlo, že pěšáci za zhruba desetiletý konflikt nemůžou.
Válka byla tak lehce přístupnou veřejnosti kvůli bezpočtu novinářů, kteří tam působili. Proto je ve Vietnamu označována jako „válka v přímém přenosu“. S podobným přístupem médií jsme se mohli setkat například i v bojích okolo Kuvajtu (známá operace Pouštní bouře).
Nejsymboličtěji působilo dobytí americké ambasády v Saigonu v roce 1968, kde byl celý střet zaznamenán. Záběry obletěly celý svět.
V tomtéž roce, konkrétně 31. ledna, proběhla první velká ofenziva severovietnamců a Vietcongu. Byla nazývána operace Tet, jelikož se uskutečnila na stejnojmenné vietnamské novoroční svátky.
USA se obávaly další bitvy u Dien Bien Phu (viz první díl), tak stáhly většinu armády do několika málo strategických bodů. Útoky však proběhly po celém jižním Vietnamu a měla nakročeno k úspěchu. Nakonec ale Vietnamci doplatili na svou vojenskou nedokonalost a invaze byla potlačena.
To, že si zdánlivě nekonečné a nikam nevedoucí boje vybíraly svou daň, jsme si řekli už dříve, ale po oné invazi začala frustrace vojáků VietsDM0510_468x483nabývat enormních rozměrů.
16. března 1968 vtrhli vážení bojovníci armády za svobodu, vojáci 23. pěší divize U.S. Army, do malé vesničky My Lai a povraždili okolo pěti set nevinných civilistů včetně žen a dětí.
Po této události se zvedla obrovská vlna nevole lidí po celém světě, byli mezi nimi i ti z řad slavných osobností. Megalomanské koncerty pořádané proti bojům ve Vietnamu byly naprostým fenoménem.
Mezi další zvěrstva, která má americká armáda na svědomí, patří i Agent Orange.
Název je jediná věc, která je legrační. AO byl původně pesticid, ale vynalézaví vývojáři asi nejmocnější země světa, přišli s úžasným nápadem. Shoďme Agenta na jihovietnamská pole! A tak byla během krátké doby naprosto zničena většina úrody. Kdyby byl následek „jen“ takový, dalo by se zapomenout, jenže přípravek na hubení škůdců dodnes hubí obyvatele zasažených oblastí. Kontaminovaná půda je silně rakovinotvorná a už se na ní zase pěstuje, neboť tamní lidé mají jen málo na výběr. Postižené děti tam rozhodně nejsou výjimkou.
Když už jsme u těch ohavností pocházejících ze země otců zakladatelů, tak, když někdy pojedete na dovču do Hanoie, navštivte Muzeum amerických válečných zločinů, i když dnes je už naleznete pod střízlivějším názvem Muzeum vietnamské války.
maxresdefaultNo nic, pokročme dále. Je rok 1968 a po Johnosonovi vítězí ve volbách Richard Nixon. Obrovský úspěch mu zajistil jeho tajný plán na ukončení války ve Vietnamu. Problém toho plánu tkvěl v tom, že byl tajný. Navzdory této skutečnosti ale lístek s jeho jménem hodilo do urny enormní množství lidí. Voliči museli být opravdu zoufalí.
Nicméně, tajný plán byl po jeho zvolení zveřejněn. Jednalo se o tzv. vietnamizaci války. USA budou pouze podporovat odpůrce severu ve Vietnamu, takže v prvních liniích budou bojovat neameričané a škody neameričanů už nejsou starostí Ameriky. Skvělý plán! Nakonec nebyl uskutečněn.
Své slovo v této problematice měl i poradce ministra zahraničí Henry Kissinger.
Jeho nápad byl rovněž obdivuhodný. Svrhneme atomovou bombu na Hanoi. Elementární, drahý Watsone… Díky bohu, Nixon, fanoušek myšlenky, neprotlačil projekt k realizaci. Jen tak mimochodem: byl to ten samý Kissinger, který dostal nobelovu cenu za mír. Rozkošné.
1972. Druhá vietnamská ofenziva. Koncepce velmi podobná té první. Dopadla stejně, tedy fiaskem Vietnamců. I když ne tak docela, útok měl výrazný psychologický efekt.
Další americký pokus vyhrát válku se projevil kobercovými nálety. Když už bombardovat, tak systematicky…
To byla pomyslná poslední kapka, která dovedla veřejnost k nepříčetnosti.
Vláda už byla pod takovým tlakem, že se rozhodla z Vietnamu se stáhnout. Šlo jen o to, jak to udělat, aby se majestát USA neznemožnil.
To vedlo k mírovým jednáním USA se severním Vietnamem.
V roce 1973 došli k dohodě: Spojené státy odejdou a budou se konat svobodné volby (odchod Vietcongu ale zmíněn nebyl=>výhra severu!).
Poslední velký útok, který završil 2. indočínskou válku se odehrál v roce 1975 v Saigonu a došlo k definitivnímu svržení jižního režimu.
Americká ambasáda byla zběsile evakuována a Saigon byl přejmenován na Ho Chi Minhovo město.
V roce 1976 vznikla Vietnamská socialistická republika.
Co válka přinesla? 59 000 mrtvých na americé straně a 1 000 000 na vietnamské, další komunistický stát a tisíce porouchaných vojáků. Několik dobrých písniček a vietnamský syndrom pro USA.
Zajímavý pojem, ten vietnamský syndrom. Označoval neochotu Spojených států vměšovat se do cizích konfilktů po několik let. Tak aspoň něco.

Video zachycující šílenství evakuace američanů z ambasády v Saigonu: https://www.youtube.com/watch?v=3AiyFF9qOls

Bětka Jechová

Bětka Jechová

Trochu píše, trochu kreslí. Vlasy má rovné, s trochou fantazie se ale mírně vlní. Miluje zvuk akordeonu a komiksy. Čte, sleduje filmy, chodí na koncerty a vůbec se zodpovědně věnuje kulturnímu vzdělávání.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>