Viewty

Včera jsem navštívil kavárnu Potrvá na Hradčanech, kde se konalo literární čtení s poetickým názvem ‚Koštování‘, a to již po sedmé v řadě.

Tento díl měl představit české bloggery, některé známé, některé méně. Neočekával jsem, že lidé jako blogeři by byli dochvilní, ale zpoždění o více než hodinu mne celkem zklamalo. Ale co, je lepší čekat u piva než třeba na mrazu. Když už se začalo něco dít, vypadalo to, že první na programu bude hudební vystoupení. Protože to je to, na co čekáte, když jdete na literární čtení, že ano? Navíc to byl hip hop, žánr mému vkusu hodně vzdálený. No co, to jsem nějak přetrpěl a bylo trochu legrační slyšet hip hopové vystoupení v takové intelektuální kavárně.

Po tomto krátkém vystoupení předstoupil první blogger, tedy bloggerka Tatiana Vomáčková. Velmi příjemná paní. Něco nám toho přečetla ze své tvorby zabývající se orientálním myšlením, které si oblíbila na svých cestách po Asii, a že prý učí jógu.

„Stačí přehodit výhybku s názvem peklo na zemi do směru ráj bez hranic a to ostatní přijde samo. Síla pozitivního myšlení má pod kapotou víc koní než nadupané Ferrari, bohužel pohonné hmoty nejdou koupit na čerpací stanici.“

– Tatiana Vomáčková

Po bloggerce Vomáčkové a kulturní vložce (druhé hip hopové vystoupení)  na pódium přiklopýtala Anče, kterou můžete znát mnohem více jako Achjo Bitch. Chytáte se? Jestli ne, tak Achjo Bitch je bloggerka na 1000 věcí, co mě serou. Byla tázána, zda tento projekt skončí hejtem s číslem 1000, na což odpověděla, že ano, že tento projekt tím bude pohřben. Akorát pak občas bude lehce zombiodní… Fajn, na totéž jsem se chtěl zeptat. Autorka se nám i celkem představila a je to vskutku zajímavá osobnost. Dozvěděl jsem se, že jelikož se v mládí musela starat o své starší sourozence, byla zanedbáno její „dámství“. Lakování nehtů, sladění spousty veselých barev, holčičí sestřih a spousta dalších stereotypů jí bylo cizí. Uvědomila si, že by měla být dámou až v sedmnácti letech, a to už bylo pozdě. Ale prý se pár věcí naučila, například už drží hubu, když se někdo zeptá: „nepomoh‘ by nám někdo s těma cihlama?“ a tak. Přečetla nám dva své hejty, jedním z nich byla Vybíjená, a jeden doposud nepublikovaný fejeton, což předvedla se svým výjimečným charismatem a ukázala, že sprostá slova nemusí vůbec vyznít vulgárně, když je člověk myslí vážně a fakt tam podle něj patří.

Kulturní vložky už nepočítám, na řadě byl Luciáš F. Svoboda, tvůrce ProtiŠedi a redaktor na Musicserveru. S výraznou kocovinou se přihnal, posilněn panákem a cigárem s vervou začal předčítat svou básnickou tvorbu. Slova z jeho úst potřísnila celou kavárnu, bylo vidět, že je toho plný. Sekal to tam mikrofon nemikrofon. Ač jsem dosti introvertní člověk, smál jsem se, div jsem nespadl ze židle. Jeho pozie byla trefná, s jeho nesouhlasy jsem souhlasil a hodně tomu přidal i projev, kdy měnil hlas, část recitoval s mikrofonem, část bez. Ke konci se začaly nechuťárny v jeho básních stupňovat a v úplném závěru to bylo i na mě moc, ale stejně jsem se mohl bavit obrazem šokovaného publika, jak pohlíží na blázna, který svá slova chrlí o sto šest, vulgarismy se to jen hemží, těch narážek na koks bylo možná moc, ale s velmi vtipnými vyjádřeními a pointou.

Dalším bloggerem na řadě byl Attila, druhý z dvojice redaktorů blogu 1000 věcí, co mě serou. Tento sympatický chlapík nám přečetl svou povídku radši než nějaký hejt, ten si stejnak můžem najít snáz. Pak nám přečetl pár básní od svého alter-ega zvaného George V. Buřt. Vé znamená vepřový. Je to jeho horší já, nebo spíš vulgárnější. U jeho tvorby jsem se rozhodně nenudil. Jo a jinak se jmenuje Jirka.

Tak přístě,
příjemné koštování!

Honza Kuliš

Honza Kuliš

Dělám to, co studuji. Studuji to, co dělám. Zajímá mě kultura, ponejvíce hudba, média a politické směřování.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>