Prázdnotou krmeni. V žízni přežívající. V hladu rostoucí.
V nenávisti milováni. V samotě s námi. Ve smutku oslavováni.
Ale taky živi z radosti. V blahu přetrvávající. Ve vášni nezkrotni.
V lásce všudypřítomni. V sytosti příjemni. Společně chváleni.
Ano, je jich řada, mnoho.
Někteří se bojí. Někteří je ničí.
Jiní vyvolávají. Další je nemají. Jiní až moc.
Tamti je necítí. Tihle až k slzám.
Studny – plné jenom skrz kapky a pouze tou poslední přetečou.
Ohniště – zářivá jenom skrz plamen a pouze jiskrou započaté,
studené, jako krev obyvatele márnice,
teplé, jako čaj s rumem v chaloupce.
Mám je taky. I když občas nechci.

Dušan Baron

Dušan Baron

Dušan je člověk, který s každým pivem ztratí přítele. Nerad tlačí na prázdný půllitr a nerad skrz něj kouká na svět, protože ne vše je potom zlato. Proto raději pije venku víno, a vevnitř pivo. Uhlí nemá i když je baron, ani jeho děda ho neměl. A když nemá pod čepicí, tak tam má alespoň vlasy jako roští, protože je tak trochu rošťák.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>