Přestat se ovládat – nezmůžeš nic.
Začít něco dělat – nepomůžeš ničemu,
Skrz naskrz, ono je to moc dobrej krejčí,
myslíš na něco jinýho, ale slyšíš jen ten křik,
jak rve uši, jak trhá bubínek, jak kove mečíky bolesti na kovadlinkách.
Exkalibry, nevytáhnutelný bez Artuše a ty víš, že ten je jen jeden
jako Bůh, jako monopol, jako ten pokus. O svobodu, lásku, něco,
a ty nevíš, kdy přijde, s kým, v kom, jak.
Nebo ho nevidíš, nenecháš ho vstoupit,
jsi tou bolestí hluchej.
Tak zkus nebejt aspoň slepej.

Září jim oči, koukají na tebe, smějou se.
Máš hlad? Maj mrkev, nebo něco jinýho k jídlu.
Máš žízeň? Maj kakao, kdo by chtěl něco jinýho k pití?
Máš problém? Maj tvoje záda nad těma svejma.
Ne múzy, protože i múzy můžou činit škody dost.
Jsou to lidé. Člověci. A ty taky.

Dušan Baron

Dušan Baron

Dušan je člověk, který s každým pivem ztratí přítele. Nerad tlačí na prázdný půllitr a nerad skrz něj kouká na svět, protože ne vše je potom zlato. Proto raději pije venku víno, a vevnitř pivo. Uhlí nemá i když je baron, ani jeho děda ho neměl. A když nemá pod čepicí, tak tam má alespoň vlasy jako roští, protože je tak trochu rošťák.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>