Sedím jako nezvěstný, nikdo mě ale nehledá.
Běžím jako umrlý, nikdo mě ale neoplakává.
Snažím se, snažím se, snažím se, nic platně,
protože ničemu neuteču a ničemu se neschovám.
Doženou mě a doženou k šílenství,
najdou mě a najdou slabé místo,
jako jehly pod nehtem zajatého oficíra, který poslušně plnil rozkazy, čímž se uvedl do zkázy.
Jako doženou a najdou jeho ženu,
jako včela pod tričkem pětiletého chlapečka, ona prorokyně zmaru, bolesti a mnoha slz.
Jako poslední sirka v krabičce bojující s uragánem, snící o plamenometu a pekle,
jako strom na pozemku developera, zbaven půdy pod nohama.
Jako cihla letící oknem, i když ví, že ona za nic nemůže.
Jako igelitový pytlík jménem Jonáš, kterého ale nevyplivne.
Jako trn v patě, ba ne, trní snad všeho co trní má,
jako šíp, však ne Amorův, nýbrž anglického lukostřelce, procházející plátem, kůží, masem, žebrem, srdcem, ano, hlavně tam.
Tam dohání nejvíc.

Dušan Baron

Dušan Baron

Dušan je člověk, který s každým pivem ztratí přítele. Nerad tlačí na prázdný půllitr a nerad skrz něj kouká na svět, protože ne vše je potom zlato. Proto raději pije venku víno, a vevnitř pivo. Uhlí nemá i když je baron, ani jeho děda ho neměl. A když nemá pod čepicí, tak tam má alespoň vlasy jako roští, protože je tak trochu rošťák.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>