pogo1

Tak toto bude můj první a poslední článek o nějakém tanci. Pokud se teda odvážím pogo označovat za tanec. Pogo je jasně spojováno s punkem, ale časem se rozvinulo i do spřízněných žánrů a dnes lidé pogují jak na punkové kapely, tak i hardcorové, gothické, rockové i jiné.

O co tedy jde? No, žádné kroky se na pogo učit nemusíte. Jelikož se pogo vyvinulo na nacpaných punkových koncertech, není to nic složitého. Dá se říci, že jde o to být vepředu před pódiem („v kotli“), skákat do rytmu a mírně narážet do pogujících spolutanečníků. Tím se vytváří skupinová pospolitost, která je důležitá pro celý punk. Zní to primitivně, ale věřte, je to sranda. Samozřejmě existují i ostřejší verze, ale vezměme to od začátku.

Pogo vzniklo v polovině sedmdesátých let při velkém boomu punku v Británii. Sám Sid Vicious (to je ten basák ze Sex Pistols) tvrdí, že ho vymyslel on (ale pochybuju, že by byl schopen něco vymyslet). V osmdesátých letech, s příchodem hardcoru (tvrdší odnož punku), přišlo i tvrdší pogo. „Tanečníci“ do sebe začínají narážet více a více, čím dál populárnější se stává tzv. „stage diving“ (= skákání do publika) a všechno nabírá ještě rychlejší obrátky. Na koncertech se tvoří velká kola pobíhajících lidí (moshing), nebo se na znamení rozbíhají proti sobě (wall of death).

Co je na tom tak skvělého? Na rozdíl od práce/školy, kde musíte pořád něco smysluplného vytvářet, od domova, kde na vás morální hlediska tlačí, abyste si přečetl(a) nějakou umělecky hodnotnou knížku, od manželky/matky, která vám po náročném dni strká do ruky seznam nákupu, je pogo přesně ta věc, kde nic takového řešit nemusíte. Vlastně nemusíte řešit vůbec nic. V zápalu „tance“ si to stejně ani neuvědomujete.

Co se týče bezpečnosti, nikdo vám samozřejmě nezaručí naprostou bezpečnost (kdo by taky mohl?), ale na druhou stranu vždycky víte, do čeho jdete. (Skoro.) Když vidíte „tanečníky“, můžete sami posoudit úroveň jejich a vaši a „vydat se do boje“ či ne. A ať už se zdá pogo jakkoli drsné, vždycky když někdo spadne, ostatní mu pomohou.

A rozhodně to není „sport“ jen pro kluky.
Tady je malý příklad od mé oblíbené kapely:

Honza Kuliš

Honza Kuliš

Dělám to, co studuji. Studuji to, co dělám. Zajímá mě kultura, ponejvíce hudba, média a politické směřování.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>