anthropoid

Jsou lidé, kteří ve mně vzbuzují úctu, i když jsem je nikdy nepoznala. Ani jsem nemohla, většina z nich zemřela o více než padesát let dřív, než jsem se narodila. Přesto se obdivuji jejich statečnosti a ochotě zemřít pro dobrou věc.Proto jsem se rozhodla psát o příbězích lidí, kteří byli zapojeni do atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.Předem se omlouvám, není v mých silách napsat o všech, kteří byli zapojeni, nebo je tato událost postihla, ani o všech detailech této rozsáhlé akce, ale prostřednictvím těchto článků chci vzdát hold všem, díky kterým můžeme být stále hrdi na svůj národ. Všem, kteří riskovali pro svou zem.

Je podzim roku 1941 a na ministerstvu národní obrany exilové vlády Československé republiky padlo významné rozhodnutí. Je zkoncipována operce Anthropoid, která má za úkol zlikvidovat některého pohlavára okupační správy protektorátu Čech a Moravy. Rozhodovalo se, jestli to bude nově jmenovaný zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, nebo tajemník říšského protektora K.H. Frank. Dodnes však není jisté, od koho vyšel popud k zrodu této operace. Mluví se o plukovníkovi Františku Moravcovi, který v Londýně s dalšími důstojníky řídil československou zpravodajskou službu, ale i o Edvardu Benešovi. Operace byla velmi významná, ovšem 15. října 1941 byla přeřazena na poslední místo. Prezident Beneš totiž chtěl souhlas od představitelů domácího odboje, plukovník Moravec to ale nechtěl dopustit. Obával se, že by český odboj ze strachu z represí akci zamítl. Nechtěl ho o operaci informovat i kvůli tomu, že měl v plánu do akce zapojit co nejméně lidí. Kdyby se nacisté dozvěděli, že odbojáři v protektorátu o celé akci věděli, začali by výslechy, mučení a celá akce by nabrala rozměrů, kterým se Moravec chtěl vyhnout. Vše mělo být rychlé a výsledek musel být stoprocentní. Nikdo nepočítal s tím, že výsadkáři pro tuto akci vybraní, přežijí.

Josefu Gabčíkovi a Karlu Svobodovi bylo pouhých dvacet devět let, když se dobrovolně rozhodli jít na smrt pro podporu své země a ve víře, že tento krok posune výsledek války směrem, který byl žádoucí pro naši stranu.

Gabčík a Svoboda absolvovali náročný výcvik. Skládal se z kurzu útočného boje, vzdušného výcviku, návykového jednání v krizových situacích. Nutná byla i fyzická příprava, boj zblízka, střelba a používání výbušnin, radiotelegrafický výcvik.

Atentát měl proběhnout co nejrychleji. Původní datum bylo 28. října 1941, což je datum pro Čechoslováky významné. Poté bylo změněno a akce měla proběhnout již mezi 7. a 10. říjnem.

Gabčík se Svobodou odjeli do Manchesteru, kde se měli zdokonalovat ve vzdušném výcviku, ale při nočním seskoku z upoutaného balonu se Karel Svoboda zranil. Toto zranění mu zachránilo život. Místo něj je na Gabčíkovo přání vybrán Jan Kubiš, který ovšem neměl potřebný výcvik a falešné doklady. Celý plán byl proto odložen. Záhy bylo potřeba dalšího odkladu kvůli ztrátě spojení s domácím odbojem. Na první místo se tak dostává program SILVER, který měl za úkol znovu obnovit spojení mezi Londýnem a protektorátem. Josef  Valčík z operace SILVER A bude později jedním ze sedmi zabitých v kryptě kostela Karla Boromejského.

Ráno 27. května 1942 projíždí pražskými Kobylisy černý Mercedes 320 C, ve kterém sedí zastupující říšský protektor, který nemá ani tušení, že za pár minut bude smrtelně zraněn. Pět minut po půl jedenácté se v zatáčce do ulice V Holešovičkách vrhá před auto Josef Gabčík se samopalem STEN, který ho ale zradí. STEN ale selhal a jeho majitel se musí spolehnout na návyky ze svých speciálních kurzů. Na řadu přichází Jan Kubiš, do té doby stojící opodál. Z aktovky vytahuje speciální bombu a hází ji směrem k Heydrichovu autu. Ovšem míjí. Bomba se nedostane do kabiny vozu a vybuchuje nad stupátkem před pravým zadním kolem.Oba útočníci prchají v domnění, že se akce nezdařila. Opak je pravdou. Heydrich je zraněn a 4. června umírá.

Atentátníci se spolu s pěti dalšími parašutisty ukrývají v kryptě kostela Karla Boromejského, dnes sv. Cyrila a Metoděje, kde jsou 18. června, osm dní po vyhlazení Lidic a Ležáků, vypátráni. Zradil je Karel Čurda, který byl jedním z výsadkářů operace OUT DISTANCE, tedy jedním z nich.           Po dlouhém boji v kostele obléhaném obrovskou přesilou nacistů ukončili parašutisté svůj život ranou z pistole do spánku.

Následky atentátu byly takové, jaké plukovník Moravec ani nikdo jiný z exilové vlády nechtěl. Nikoho ani nenapadlo, že by represe mohly zajít tak daleko, že by za atentát zaplatily celé vesnice plné lidí, kteří s ním neměli nic společného. Ale i když se bezprostředně po uskutečnění atentátu rozjela mašinérie masových vražd, akce se vydařila. Český odboj si mohl připsat zásluhy na jedné z velmi důležitých událostí války a české sebevědomí bylo povzbuzeno. Konečně celý svět viděl, že my jsme to nevzdali. Bohužel trvalo další tři roky, než oběti Gabčíka, Kubiše, obyvatel Lidic a Ležáků a mnoha dalších dosáhly svého cíle.

 

Odkaz: http://aktualne.centrum.cz/domaci/grafika/2012/05/23/prubeh-atentatu-na-heydricha/?cid=796971

 

S použitím literatury Jaroslava Čvančary, Michala Buriana, Aleše Knížka, Jiřího Rajlicha a Eduarda Stehlíka a seriálu ČT ,,Heydrich – konečné řešení“. 

Karolína Spejchalová

Karolína Spejchalová

Holka, které je vytýkáno, že stojí moc nohama na zemi, že se s ní nedá bavit o poezii. Nejraději píše povídky a články o historii. Snaží se být alespoň pseudošéfredaktorkou tohoto magazínu.

  1. Václav Křístek

    Ahoj Kláro, hezký článek.
    ze stejných zdrojů, z nichž jsi čerpala i ty, vím, že některé archivní materiály ohledně plánování atentátu jsou dodnes zavřené ve skříních britské tajné služby, takže tajemství kdo kdy a jak rozhodl o atentátu, zůstává a asi zůstane nedořešeno. Sten ale při akci nevystřelil ani jednou. V

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>