Přečetl jsem si články obou autorů, kteří o tématu polemizují, a pokusím se podat trochu jiný pohled.

O Kliniku se zajímám od jejích počátků, a byť s jejími ideami ve všem nesouhlasím, tak je její vlastní, základní, myšlenka dobrá: spočívá primárně v podporování žižkovské komunity. Jedná se o tzv. nízkoprahové centrum, a jak již bylo zmíněno v článku od Vaška, část aktivistů kliniky se věnuje organizování kurzů, workshopů atp. S tím nelze než souhlasit.

S řadou pražských přátel (ti mimopražští v 99% nevěděli, co Klinika je) a známých jsme o Klinice vedli diskuze a se spoustou z nich jsme se neshodli. Většinou zastávají názor, že je Klinika dokonalá, a že stát a Městská část Praha 3 se pouze pokouší ji ze své zlovůle podupat a zničit – téměř orwelovsky vaporizovat.

Podle mne je to trochu jinak: názor státu a městské části by se dal parafrázovat do věty „Rok jste tu byli, vypršela vám smlouva, tu vám neprodloužíme, tudíž si jděte, kam uznáte za vhodné“

Může to působit podivným dojmem, ale stát opravdu nemá povinnost smlouvy podobné té, která byla uzavřena s Klinikou, prodlužovat. Nicméně podívejme se na existenci Kliniky v širším časovém úseku. Pokusím se rozebrat celou její existenci a poukázat, na to, v čem zde Klinika a její kolektiv chybovali a čím si dle mého názoru vysloužili neprodloužení smlouvy, které je dle mého názoru na místě.

Počátek Roku 2015

Skupina squaterů na Pražském Žižkově obsazuje budovu opuštěné plicní kliniky, a vyhlašuje zde „Autonomní sociální centrum,“ po jednání s policií a UZSVM (Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových) dochází k podpisu smlouvy o zápůjčce na jeden rok.

Zde se objevuje první kámen úrazu: Klinika si za celý rok nebyla schopna zařídit společný subjekt, který by skupinu aktivistů, pro druhou smluvní stranu nepřehledný a možná i nesrozumitelný, změnil v rovnocenného partnera a reprezentanta s právní subjektivitou (osobností) – kupříkladu se nabízelo založit spolek přátel Kliniky, který by jednal jménem kolektivu a zastupoval by ho v jeho zájmech.

Na druhém místě je třeba si uvědomit, že squateři, kteří obývají kliniku většinou vyznávají levicové či anarchistické smýšlení (to není kritika zastávaných názorů), pokud si hodlají zachovat svou „anarchističnost“, neměli uzavírat dohodu se státem, který je, dle jejich učení, strůjcem největšího zla. Proč by si od takového subjektu potom měli legálně zřizovat výpůjčku budovy? Fakticky tím uznali právo druhé smluvní strany na vlastnictví objektu a oprávnění, jak se stavbou bude naloženo. Přijde mi, že takový postup je v přímém rozporu s anarchistickým smýšlením nebo je nelogický.

Pokud se posuneme v čase o něco dál: Klinika úspěšně začala vyvíjet svou činnost: Probíhaly koncerty, přednášky sbírky a činnost, která k centru tohoto typu patří. Současně však jedenáct měsíců nikdo fungování Kliniky, pro dobu po uplynutí zápůjčky, neřešil. Proč se nikdo z Kliniky nezabýval budoucí existencí a neusiloval třeba o prodloužení smlouvy či hledání nového prostoru nebo řešení jiné?

Pokud mám smlouvu na jeden rok, co by mne mohlo vést k tomu, abych se nepřipravoval na situaci, že mi smlouva prodloužena nebude? Nebo bylo od počátku úmyslem kolektivu Kliniky protestovat tím, že budou pokračovat v užívání prostor i po ukončení smlouvy o zápůjčce? Divné až podivné.

A jak je to z pohledu Kliniky? Vypadá to tak, že na jedné straně jsme ochotni uzavřít dohodu o zápůjčce, na druhé straně nejsme ochotni po jejím uplynutí respektovat fakt, že bychom měli objekt vyklidit. Klinika se zde jeví jako krajně nevděčná a nenasytná tím, že odmítá prostory opustit, a tím, že si nárokuje prodloužení smlouvy – ovšem nikoliv ve stavu právním (v době trvání smlouvy o zápůjčce) ale ve stavu protiprávním – opět ta samá situace jako na počátku: objekt obsazený bez právního důvodu, byť jsme uznali, že patří někomu jinému, s kým jsme uzavřeli smlouvu.

Takže rok existence Kliniky uplynul.

Smlouva o zápůjčce vypršela a kolektivu byla doručena výzva k opuštění prostor, která byla ignorována, prostor zůstal obsazen.

Ze strany Kliniky mi to přijde jako nejhorší možný postoj.

Pokud do doby ukončení smlouvy existovala určitá vyjednávací pozice, kterou Klinika měla, tak uplynutím doby, v součtu s rozhodnutím o neopuštění veškerou pozici, kterou si snažil vydobýt (a smlouvou o výpůjčce fakticky vydobyl) ztratil.

Co si asi tak budu myslet o uskupení, které není ochotno dostát svým závazkům a současně se chová tak, jako by si závazků nebylo vědomo – jako by ani nečetli smlouvu, kterou podepsali? Jako by říkali: dokud vše jde podle toho, co je pro nás výhodné, budeme pravidla dodržovat, ale jen do doby, kdy vyjde najevo, že jsme něco zanedbali, či že nám někdo odmítne nadále vycházet vstříc s tvorbou našeho programu. Postoj mi připomíná malé dítě, které se snaží si něco „vydupat“ stůj co stůj. To není postoj vhodný pro jednání s vlastníkem – ať již je to stát nebo kdokoliv jiný.

Abych převedl obsazení Kliniky a následné chování jejích obyvatel na jiný příklad, popsal bych to následovně: Pronajmete si byt a majitel poskytne smlouvu na dobu 12 měsíců ode dne podpisu. Po jejich uplynutí vás upozorní, že vaše smlouva vypršela a musíte se vystěhovat, což odmítnete s tím, že žádáte prodloužení smlouvy, vlastník – pronajímatel – smlouvu neprodlouží bez udání důvodu (na což má stejně jako UZSVM právo). Vy ani přesto prostor neopustíte.

Co bude následovat? Majitel vás nechá proti vaší vůli vystěhovat, a dál se tím nikdo zaobírat nebude.

Proč by to tedy mělo být v případě Kliniky jinak?

Co činí Kliniku tak výjimečnou, že by pro ni pravidla platit neměla?

Tomáš Pokorný

Ostatní

Prostor dáváme i mladým autorům, kteří nejsou členové redakce. Tento článek napsal jeden z nich.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>