VHA522571_133032_14445250

20131912163413

Ve čtvrtek 28.3. proběhlo v Domě U Kamenného zvonu slavnostní zahájení dlouho očekávané výstavy Tim Burton a jeho svět, která ukazuje návštěvníkům, kromě jiného i 150 veřejností dosud nespatřených děl amerického multi-umělce Tima Burtona. Ten je znám především díky filmům jako je Střihoruký Edward či Ukradené Vánoce Tima Burtona.
Výstava se skládá ze dvou částí: 2 patra, kde jsou vystavené obrazy, plastiky, storyboardy a črty. Díla a dílka jsou situována do jednotlivých tématicky laděných skupin. V druhé části čeká návštěvníky sklep, kde je pro ně připraveno promítání Burtonovo krátkých i celovečerních filmů, aktivity pro děti, čokoládová řeka nebo čoko-mat, který obsahuje i 5 čokolád se zlatým kuponem, díky kterému se 5 šťastlivců vydá do opravdové čokoládovny. Celá výstava je prodchnuta pro Burtona typickou hravou ponurostí, kterou jen podtrhuje hudba, která se line napříč expozicí.
Jako zajímavost bych snad ještě dodala, že podstatnou část práce na realizaci odvedla i česká designová skupina Olgoj Chorchoj.
Aby tuto exhibici zahájil, dostavil se ke Zvonu i samotný Tim Burton s kurátorkou jeho sbírky Jenny He.

Na tiskové konferenci k této kratochvíli jsme samozřejmě nemohli chybět a přinášíme tak rozhovor se samotným umělcem:

U Kamenného zvonu budou k vidění zatím ještě nevystavené kusy. Můžete nám o nich něco říct?
Je to zvláštní, protože velké množství těchto dílek vznikalo jako součást většího projektu. A výstava samotná není tak okázalá jako jiné mé výstavy. Je to tím, že jsme se s Jenny He snažili vytvořit něco, co by vystihlo náš pocit z pražských uliček.

Pohybujete se na pomezí výtvarného umění, grotesky, filmu, karikatury a mnohdalších uměleckých žánrů. Jaké výhody, případně nevýhody, přináší tato, řekněme, nevyhraněnost?
Víte, začínal jsem s kresbou. Jako každé dítě jsem si maloval, co se mi líbilo. Nemyslím, že bych byl nějak výjimečně zručný, co se týče kreslení, ale jednoduše si to užívám. Je to pro mě možnost vyjádřit se. Jako malý kluk jsem také rád sledoval animované filmy. Přišlo mi, že smíchat dohromady prvky filmové s těmi kresebnými dá věci dokonalý smysl. Když jsem se pak učil animovat, nadchlo mě to.

A co je pro Vás ona pomyslná slepice a co vejce? Film nebo kresba?
To se nedá od sebe oddělit, je to kombinace a propojení kreslení a filmování. Kreslíte prostě okénka, jednotlivé sekvence záběrů. Animace je pro mě dokonalá metoda učení se filmování. Musíte to nakreslit, zahrát, natočit. Nikdy jsem v tom neviděl žádnou nevýhodu. Všechno to nakonec patří ke kinematografii…

ss-091118-tim-burton-05.ss_full

Pro Vaší práci je typická ponurá atmosféra současně s jistou groteskností. Proč tomu tak je?
No, podívejte se na mě…(smích)
Ne, teď vážně. Pro mě je to forma terapie, dostávám tak své pocity ven. Takové tvoření mi pomáhá vyjít se životem.

Jako režisér také často spolupracujete s hercem Johnnym Deppem. Proč zrovna on? A jak si vůbec vybíráte herce?
Líbí se mi, že mu nevadí vypadat směšně.
Co se ostatních herců týče, tak si prostě rozmyslím, v čem ta role vězí a pak podle toho hledám někoho, kdo ji opravdu vystihne. A samozřejmě u mě mají plusové body ti, kterým nevadí vypadat divně.

A když už jsme u té spolupráce, nedávno zde byl koncert filmové hudby Tima Burtona. Vaše filmy jsou většinou spjaty hudbou od Dannyho Elfmana. Řekl byste nám o tom něco?
Dělá se mi z něj špatně (během těchto slov jen špatně skrývá úsměv).
Víte, je mým přítelem už od té doby, co jsem poprvé přičichl k filmu. Já byl student a spolu jsme navštívili spoustu klubů v Los Angeles. Spolupráce s ním je jedna z nejdelších. Jeho hudba je surrealistická, inovativní a velmi sugestivní. Jeho díla jsou plná inspirace

tiskovka

A kdo se tedy inspiruje kým?
Je opravdu skvělý v tom, co dělá. Když jsem ještě studoval, často jsem si chodil poslechnout jeho kapelu. Na jejich hudbě bylo něco zvláštního. Přišlo mi, že Danny byl stvořen pro filmovou hudbu, i když hrál zrovna rock. Tak jsem ho jednou požádal, zda by nevytvořil něco pro můj snímek.Oba jsme se začali angažovat ve svých odvětvích ve stejnou dobu a musím říct, že jeho hudba mě inspirovala k točení filmů.

 

Říkají Vám něco čeští animátoři? Máte k nim nějaký vztah?
Určitě! Napadá mě Karel Zeman. Pamatuji si nějaké děti a dinosaury, to se mi ohromně líbilo. V paměti mi utkvěl i dokument právě o Karlu Zemanovi. Ukazoval proces při tvorbě jeho filmů. Přišlo mi to opravdu inspirativní. Jsem si jistý, že jeho práce znamenala tvůrčí jiskru pro mnoho umělců. Bylo úžasné pozorovat celý vývoj filmu. Nikdy na to nezapomenu. Jak už jsem řekl, bylo to vážně inspirativní.

A co třeba Jan Švankmajer?
Ano, ten je také úžasný. Jeho práce je podivuhodná. Vůbec Česká republika je krásné místo a já jsem moc šťastný, že tu mohu být. Tahle země se stala kolébkou ohromné spousty výtečných animátorů. V době všudypřítomného technického pokroku plné počítačů se procházíte Prahou a stále v zádech cítíte dech historie. Opravdu krásný pocit.

Jaký je Váš názor na stav současného umění?
O tom nevím ani, co by se za nehet vešlo.(smích)
Podle mě je největším uměním to, které někoho k něčemu inspiruje. Popíchne ho k tomu, aby vzal do ruky tužku a něco si sám zkusil. Vy to můžete dělat stejně, jako já můžu. Umění je čistě subjektivní záležitost. A každý si najde svůj úhel pohledu. Tak by to podle mě mělo i být.

Diváci se na vaší velké výstavě v Muzeu moderního umění v New Yorku před několika lety velmi bavili a opakovaně na Vás chodila spousta a spousta lidí. A v sousedství tam byla jiná s díly současného umění, kde lidé stáli zaražení, byli až moc vážní, asi i hodně rozpačití, a myslím, že se tam ani znovu nevraceli…
To je dobrý postřeh. A musím říci, že jestli se tak stane i v Praze, že diváky zaujmu podobně jako v New Yorku, budu z toho mít obrovskou radost. Víte, já na výstavy současného umění moc nechodím. Umění je tam, jak bych to řekl, takové nějaké jiné, nesnaží se navázat vztah s návštěvníky. Mojí touhou bylo připravit výstavu, která by sama říkala: Pojďte dál! Chtěl jsem vytvořit projekt, který by lidi přiměl chodit do muzea, do kterého by jinak nešli, aby viděli něco, co by obvykle v muzeu neviděli. V New Yorku bylo opravdu zábavné vidět v jedněch dveřích vážného umělce se zamračenou tváří a hned kousek vedle mě samotného s tím mým šíleným úsměvem. Vážně vtipné!

 

Bětka Jechová

Bětka Jechová

Trochu píše, trochu kreslí. Vlasy má rovné, s trochou fantazie se ale mírně vlní. Miluje zvuk akordeonu a komiksy. Čte, sleduje filmy, chodí na koncerty a vůbec se zodpovědně věnuje kulturnímu vzdělávání.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>