Sakra. Zase jsem si toho vzala moc. Měla jsem bágl napěchovanej knížkama, co jsem vytahala v knihovně u dědy, ale blbě jsem to odhadla a už jsem tu tíhu nemohla utáhnout. Plazila jsem se po ulici a sledovala, jak mě míjej zástupy chlapů v mym věku a jak všichni okamžitě začnou koukat na druhou stranu, když zmerčí, že je tam někdo, komu by třeba mohli pomoct. Čert to vem, radši vypustim duši, než abych měla bejt vděčná někomu takovýmu.

,,Nechceš s tím pomoct?“ Rozhlížela jsem se kolem sebe, ale musela jsem se podívat dolů, abych si všimla, kdo se mě to zeptal. Na chodníku stál malej, asi devítiletej kluk, ušmudlanej až za ušima. ,,Ne, to je dobrý, děkuju.“ Ale to už mi ten baťoh sundaval a hodil si ho přes rameno, jako kdyby nevážil ani kilo. ,,To nic není. Stejně nemám co dělat.“ ,,Ty můžeš být venku takhle sám?“ ,,No jasně, ty ne?“ Jeho odpověď mě dost zaskočila. ,,Můžu.“ ,,Tak vidíš.“ Zvláštní. Donesl ten náklad až před dveře mýho bytu a vypařil se.

O dva týdny později jsem neměla co dělat, tak jsem se procházela po Rígráči a rozkopávala hromady spadanýho listí. Chystala jsem se na jednu, co vypadala fakt parádně a na poslední chvíli jsem se zastavila. Málem jsem totiž nakopla toho kluka. Byl v tý hromadě uplně zahrabanej. ,,Ahoj, měla bys koukat pod nohy. Málem jsi do mě kopla.“ ,,Promiň, nečekala jsem, že tu budeš.“ ,,A kde bych měl být? Je podzim.“ ,,Jasně.“ Otočila jsem se a šla jsem dál. ,,Počkej.“ Ten kluk ale běžel za mnou a vypadal, že je rozhodnutý se mě jen tak nepustit. ,,Jak se jmenuješ?“ ,,Zuzka.“ ,,Ahoj Zuzko, já jsem Ondra.“ Vůbec jsem nechápala, jak je možný, že tak malej kluk se může venku klidně potulovat sám. Ale Ondra vypadal, že ho to nijak netrápí. Naopak se dost divil, když jsem se ho ptala, kde má rodiče a jestli se po něm neshánějí. Na všechno mi odpovídal stejnou otázkou,  jakou jsem mu zrovna položila. ,,Dneska je krásně, viď. Jenom mě mrzí, že mi ulítl drak. Byl fakt parádní, ale teď už je asi někde u Měsíce. Třeba děti na Měsíci draky neznají. To musí být hrozně moc smutné, nemyslíš? Tak to mně už nevadí, že mi uletěl.“ ,,Hm.“ ,,S Tebou není moc, legrace, víš to? Ale když jsi kopala do toho listí, tak ses smála.“ Ten kluk je fakt divnej. Ale má pravdu. Poslední dobou mě lidi dost unavujou, ale jakmile je podzim, je jich venku čím dál míň a já si nemůžu pomoct. Vůně a barvy spadanýho listí mě vždycky lákaly. ,,Ondro, co jsi vlastně dělal v tom listí?“ ,,Nevim, prostě jsem si tam lehnul, hrozně hezky to voní.“ Možná tak divnej není. Byli jsme spolu dlouho. Běhali jsme po trávě, proháněli listí a Ondra měl spoustu otázek, jako proč je mlíko bílý, jak je možný, že vodotrysk stříká nahoru, když voda může téct jen z kopce a jak se jmenuje můj nejoblíbenější plyšák. Taky se mě ptal, proč jsem smutná. Nechápala jsem, proč se mě na to ptá. Dlouho jsem se tak nenasmála, jako tohle odpoledne. ,,Máš smutný oči a nechceš se s nikým bavit. Jsi smutná. Navíc nechceš pouštět draka, to už vůbec nechápu.“ Vůbec jsem nevěděla, co na to říct. ,,A máš dost legrační boty.“ Ukázal na moje nový lakýrky, na který jsem šetřila půl roku. ,,Co je na nich legračního?“ ,,Jsou takový blejskavý a maj divnou barvu. Prostě jsou legrační.“ Achjo.Chodili jsme takhle dost dlouho, ale když se začalo stmívat, Ondra najednou odběhl a už se nevrátil. Asi ho přece jen někdo postrádá.

Druhý den jsem šla zase do parku. Chvíli jsem se tam jen tak brouzdala a pak jsem zase začala prozkoumávat hromady listí. Ondra nikde nebyl. Udělala jsem několik koleček, ale nenašla jsem ho.  Asi ho dneska nepustili. Jenom jestli není nemocnej z toho polehávání na studený zemi. Trochu zklamaná jsem se vracela domů. Chtě nechtě mi s tim malym capartem bylo fajn. Nic neřešil a byl tak nějak opravdovej. Po těch jednotvárnej ksichtech mi ta naivní, ale zato rozesmátá tvářička plná radosti a skutečnýho života byla strašně příjemná. Ta jeho radost začala přecházet i na mě.

Po pár dnech jsem ho zase potkala. Lezla jsem právě z nacpaný tramvaje, takže jsem byla zralá na vraždu a na zastávce jsem do něj málem vrazila. ,,Čekám tu na tebe.“ řekl. ,,Jak víš, že tudy pojedu?“ ,,Nevím, ale prostě jsem to zkusil. Co budeme dělat?“ ,,Já nevim. Vlastně ani nemám moc čas.“ ,,Proč ne?“ ,,Mám nějakou práci.“ ,,Jakou?“ ,,Tomu bys nerozuměl.“ ,,Aha. A co teda budeme dělat?“ Musela jsem rezignovat, nemělo to cenu. Stejně to byla jenom taková výmluva. Ve skutečnosti jsem neměla na práci nic jinýho, než se zavřít doma, pít víno a pročítat ty nakradený knížky, co mi Ondra pomohl přinést. Děda je bude chtít brzo vrátit. Tak jsme se vydali do města. Jenom jsme se tak flákali a já většinu času poslouchala Ondrovy nadšený výkřiky, když se nějaký pes rozběhl za holubem, jeho nespokojený komentáře, když viděl dva lidi dávat si pusu a jeho naprosto nepříčetnej projev během celé doby, co úklidová služba odklízela napadaný listí z ulic. Ten kluk mě dostal. Dlouho jsem se necítila tak v pohodě. Prostě jsme jenom chodili a já o ničem nepřemejšlela, nedávala jsem si pozor na pusu, abych někoho neurazila, protože Ondrovi to bylo šumák a moje lakýrky už začínaly bejt lehce sešmajdaný.

Celej podzim se nesl ve znamení náhodnejch setkání s touhle záhadnou malou osůbkou. Nikdy jsem z něj nedostala, kde má rodiče, tak jsem se po čase přestala ptát. Až s nim jsem si začala uvědomovat, jak chci žít. On byl první a jediná opravdová bytost, kterou jsem zatím potkala.

Když začala zima, přestala jsem na Ondru narážet. Beze slova zmizel. Ale něco tady nechal. Je to vtipný. Malej kluk mě naučil vážit si života.

Když začala zima, přestala jsem na Ondru narážet. A už nikdy jsem ho nespatřila.

Karolína Spejchalová

Karolína Spejchalová

Holka, které je vytýkáno, že stojí moc nohama na zemi, že se s ní nedá bavit o poezii. Nejraději píše povídky a články o historii. Snaží se být alespoň pseudošéfredaktorkou tohoto magazínu.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>