Memorial_lidice_children_(2007)-commons

Květen, dvacátého sedmého – proběhl atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Červen, čtvrtého – Heydrich podléhá zraněním z atentátu a umírá.

Červen, desátého – v souvislosti s represemi na účastníky atentátu na Heydricha je zničena obec Lidice.

Vše vzniklo jen na základě domněnek a touze po pomstě. Podezření vzniklo kvůli dopisu, který byl poslán zaměstnankyni slánské továrny a který její nadřízený zadržel. Gestapo v něm vyčetlo nějakou spojitost s rodinou Horákových z Lidic, jejichž syn byl členem československé armády ve Velké Británii. Sice nebyly objeveny žádné důkazy, ale touha po odvetě byla silnější než smysl pro spravedlnost.

Desátého července, pár hodin po půlnoci, se začala odehrávat děsivá scéna. Němci ji dokumentovali a vznikl tak němý film, který byl po válce použit jako důkazní materiál při procesu s hlavními německými pohlaváry.

Nejprve byli na řadě muži. Všichni starší patnácti let byli popraveni na dvoře Horákova statku. Ženy s dětmi byly drženy v místní tělocvičně, ale po třech dnech byly rozděleny. Kromě pár dětí, které byly vybrány na poněmčení a měly tedy odjet do Německa na převýchovu, byly všechny otráveny ve speciálně upraveném autobusu výfukovými plyny v koncentračním táboře v polském Chelmnu. Ženy byly dopraveny do jiného koncentračního tábora, Ravensbrücku.

V obci žilo 503 lidí. Po válce se vrátilo 143 žen a 17 dětí.

Celá vesnice byla srovnána se zemí. Všechny domy, kostel i hřbitov byly vypáleny a totálně zničeny trhavinami. Terénní úpravy byly dokončeny v roce 1943 tak důkladně, že by nikdo nepoznal, že tu kdysi stávala vesnice. Do konce války byl na území Lidic zakázaný vstup.

Jenže tady se nacisté trochu sekli. Chtěli vesnici navždy vymazat nejen z map, ale i z myslí lidí. Ale ke své smůle dosáhli pravého opaku. Díky této události, která okamžitě obletěla svět, se řada vesnic na zeměkouli jmenuje Lidice. Dokonce se toto jméno dávalo i holčičkám, které se narodily nejen v té době, ale i mnohem později.

V roce 1947 byl položen základní kámen novým Lidicím, které leží o tři sta metrů dále od původní vesnice.

Dnes je dvaašedesáté výročí této strašné události, o které by měl každý vědět. Je nutné si připomínat, že kdysi žili lidé, kteří zemřeli bez důvodu. Jen tak je možné se podobným zločinům vyvarovat. Proto vás prosím, abyste dnes věnovali vzpomínku nejen lidickým obyvatelům, ale i obyvatelům další vyhlazené vesnice, Ležáků, kteří stejně jako my žili, pracovali a milovali a jejichž životy byly zmařeny jen kvůli nízké touze po pomstě.

 

 

Karolína Spejchalová

Karolína Spejchalová

Holka, které je vytýkáno, že stojí moc nohama na zemi, že se s ní nedá bavit o poezii. Nejraději píše povídky a články o historii. Snaží se být alespoň pseudošéfredaktorkou tohoto magazínu.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>