V Praze na Nákladovém nádraží Žižkov stojím na tramvajové zastávce a při prudkém dešti se potřebuji dostat na přechod a dále k benzínové pumpě. S dovolením. Promiňte. Omlouvám se, s dovolením. Nic. Stojíte jako tvrdé Y a nikdo z vás nepoodstoupí ani o dvacet centimetrů, abych mohl projít. Nejen že nikdo neuhne, ale nikdo se na mě ani nepodívá, všichni mě ignorujete, jako bych vůbec neexistoval. Vždyť co byste mě vůbec pouštěli, je Vám přeci úplně jedno, co jsem zač, co potřebuji, proč chci projít a proč mi vadí, že moknu ve stále intenzivnějším dešti. Hlavní je, abyste neměli onu tramvaj, která ještě nepřijela, ba ani nevyjela z půl kilometru vzdálené zatáčky, o těch životně důležitých dvacet centimetrů dál.

Jiná situace, jedu poprvé autobusem do jisté vesnice ve Středočeském kraji. Jediné, co vím, je, že se zastávka jmenuje Staňkovice, Smilovice. Nikdy jsem zastávku neviděl a nevím, jak vypadá. Spoléhám se na hlášení v autobuse. Pro mou smůlu je zrovna rozbité a autobus nic nehlásí. Podle krajiny poznávám, že se již blížím k cíli. Autobus zastavuje na zastávce, říkám si, možná už je to tady. Ptám se Vás, cestujících, jestli nevíte, co je to za zastávku. Ptám se Vás, vystupujících lidí, kde to jsme. Ne. Nic. Znovu úplná ignorace. Nejste schopni ani říct, že nevíte, prostě mlčíte. Děkuju Vám moc, autobus se rozjíždí a konečně vidím na ukazatel, který nese nápis Staňkovice, Smilovice.

Když k nám ale přijede někdo ze zahraničí, říká, že u nich je to jiné. Neznámí lidé se na ulici zdraví, vzájemně na sebe mávají, představují se a přejí si hezký den. Takže tahle arogance je opravdu jen českou specialitou? Je pravda, že při přejezdu hranic začne být tráva zelenější, slunce svítivější, lidé milejší a pivo chutnější? Omyl! Zdání klame. V první řadě máme nejlepší pivo na světě a ve druhé jde vždy o to, co je za den a jakou mají lidé náladu. To, že nikoho nezajímám, když jsou všichni nedobrovolně sprchováni při čekání na tramvajové zastávce, není nic neobvyklého. Nebo byste mi snad vy pomohli? Pozdravili byste mě? A udělal bych to já sám? Ani náhodou! A lidi v Německu? V Británii? Myslím, že budou mít stejné starosti jako lidé kdekoli jinde v takové situaci.

Měli bychom přestat řešit, jak jsou lidé sobečtí, bezohlední, sebestřední a nevrlí a více si všímat toho, jak jsou krásní. Jak nás někdo potěšil, když se na nás jen tak usmál, i přes to, že na té zastávce neuhnul. Jak si lidé prozpěvují a radují se z krásného počasí. A jak je svět jednoduše krásný.

Karel Kolář

Karel Kolář

Fotím. Miluju kafe, čaj a kakao. Mám rád knížky, filmy, léto, park.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>