V redakci jsme se shodli, že by bylo fajn čtenářům alespoň trochu přiblížit skutečnost, že jsme taky jenom banda puberťáků. Blížila se první pořádná redakční schůze a my přemýšleli, čím to pivo proložit, abychom naše setkání schůzí mohli nazývat. A tak někoho napadlo, že udělat rozhovor mezi námi by mohla být ta správná cesta, jak zabít dvě mouchy jednou ranou. A tak jsme pro vás zachytili naše rozjímání nad několika otázkami. Prosíme o shovívavost, jak už jsem uvedla, jsme jenom banda puberťáků :).

Jak jsme se seznámili?
Smršín: Kdo konkrétně s kym?
Kája: Všichni. Já si myslim, že hlavně v hospodě.
Anča: S Kájou na angličtině.
Honza König: Jaká je otázka?
Kája: Jak jsem se seznámili.
Smršín: Koncerty a hospody.
Honza König: Já nevim, jak jsme se seznámili. Jak jsme se seznámili? My dva přes kamaráda, ne?
Kája: Přes Matese.
Kačka: Ve škole.

Jak jsme se dostali k psaní na Zmatenou kudrlinu?
Smršín: Já teda přes Honzu Königa.
Anča: No, já jsem se k tomu dostala tak, že jsem s Kájou šla z Národní galerie a zeptala jsem se jí, jestli do těch slavných novin můžu kreslit komiksy.
Kája: Tak původně jsme byli čtyři.
Honza König: Mě k tomu dokopala Kája Spejchalová. Vůbec jsem to dělat nechtěl.
Bětka: Mě k tomu dokopal Honza König.
Jirka: Mě taky.
Smršín: Mně teda Kája a Honza řekli, že by tam chtěli mít rubriku Smršínovy s… Tak jsem řekl, proč ne?
Kája: Smutný je, že je to nejčtenější rubrika.
Honza König: No, to je moje zásluha, měl bych dostávat nějaký prémie.
Kačka: Kája to vymyslela a já jsem se pak k nim všem přidala.
Štěpán: Já jsem se k tomu ještě ani nedostal.
Smršín: Ty ses k tomu dostal až dneska.

Kde bereme nápady?
Bětka: Kradu cizí nápady.
Smršín: U mě je to složitější. Já si dám třeba dvě piva, začnu psát… (dále nepublikovatelné).
Anča: Já většinou čerpám z toho, co mě hrozně naštve. To pak promítnu do toho komiksu.
Kája: Tak hlavně asi chvilkový rozpoložení, nebo současná situace. Ale hlavně asi píšem o tom, co nás zajímá.

Kým nebo čím jsme ovlivněni?
Smršín: Masmédii.
Štěpán: David Bowie, Steve Jobs.
Anča: Tak já jsem v básních ovlivněná asi Topolem a v malování tátou, protože když jsem byla malá, tak kreslil takový panďuláky, jako kreslim teď já.
Honza König: Když píšu básničky, tak jsem hodně ovlivněnej Nerudou a českými básníky jako Kainar, Halas. Začal jsem psát, protože jsem asi chtěl něco filtrovat. Nějakej problém. Píšu hlavně o hudbě a o tom, co mě naštve. Asi jsem hodně ovlivněnej i lidma kolem sebe, začal jsem hodně psát, když jsem poznal Bětku. Co ty, Zeldo?
Jirka: Co je za otázku?
Kája: Kým nebo čím jsme ovlivněni.
Jirka: Tak já asi tim, co si přečtu na internetu, nebo jaká je zrovna světová situace. Protože mě baví psát a zabývat se celou společností a aktuální situací.
Kačka: Když píšu, tak jsem taky ovlivněná současnou situací i svým aktuálním rozpoložením. A když se zabývám kulturou, tak jsem hodně ovlivněná recenzemi publicisty Honzy Dědka.
Honza König: Ještě Bětku jsme přeskočili!
Kája: No jo, Bětko?
Honza König: Schovává se za Honzu a bojí se něco říkat.

Čeho bychom chtěli dosáhnout?
Bětka: Pullitzerovy ceny!
Smršín: Ano, máme skromné cíle.
Kája: Smršín chce Nobelovku za literaturu.
Honza König: Já bych chtěl, aby se to uživilo samo. Aby to začalo fungovat jako samostatnej organismus.
Kája: Mně by se líbilo, kdyby to začalo vycházet v tištěný podobě, ne jenom jako internetový noviny.
Smršín: Fajn by bylo, aby to začalo vycházet jako samostatnej časopis, Nobelova cena je strašně zprofanovaná.
Anča: Mně by stačilo, kdyby se průměrná doba trvání návštěvy zvýšila z tří minut čtyřicet dva sekund aspoň na pět minut čtyřicet dva sekund.
Honza König: Čtyřicet tři sekund.
Kačka: Asi bych chtěla někdy zažít to, že když řekneš mezi studenty Zmatená kudrlina, tak budou vědět, o čem to je a říkat třeba, že tam jsou dobrý články.

Co vám vadí na současné společnosti?
Bětka: Současná společnost.
Jirka: Hodně věcí, povrchnost.
Anča: Mně asi taky ta povrchnost. A že je dost rasistická.
Honza König: Striktnost.
Kája: To, že každý má tendence cpát se do věcí, kterým absolutně nerozumí.
Štěpán: Takový to čecháčkovství.
Smršín: Ze všeho nejvíc mě štve konformismus, to je podle mě to nejhorší, co v tý současný společnosti je. To ostatní už je k tomu přidružený, ale nejhorší je prostě ten konformismus.
Jirka: Ignorace.
Honza König: Moderní umění.
Anča: Že se lidi chovaj jako ovce.
Kačka: A že si vůbec neuvědomují chyby, který se už staly. Že je dost často opakujou.
Kája: Viz stav naší současný politický scény.
Anča: Taky mi vadí, že lidi nejsou moc solidární.

Čeho si u lidí naopak vážíte?
Kačka: Když právě vybočujou z toho davu.
Honza König: Loajalita.
Smršín: Čeho si vážim na lidech? Že jsou hořlavý.
Anča: Já si vážim toho, když je někdo ochotný obětovat se pro druhé, aniž by za to něco chtěl.
Kačka: Když jsou pro něco zapálený.
Honza König: No, to taky. Pro cokoliv.
Kája: Když jsou schopný říkat pravdu a uznat svou chybu.
Smršín: Honzo, promiň, ale Třetí říše byla taky zapálená pro svoji věc. A to uznáváš?
Honza König: No, vždyť jo, byli. Myslel jsem, aby byli zapálení pro dobrou věc. Pro něco, co je přínosný pro budoucnost a co není špatný.
Jirka: To je subjektivní.
Honza König: Je to subjektivní, ano. To je blbá otázka.
Anča: Kdo to vymyslel?
Honza König: Vypni to a začnem to celý znova.

Proč jsme se rozhodli psát Zmatenou kudrlinu?
Anča: Je to forma prezentace.
Smršín: Já jsem psal do školního časopisu, kterej vycházel nepravidelně a dělala ho jedna maturantka. Ale já jsem chtěl vycházet někde pravidelně a tam na to ta šance víceméně nebyla, protože je konec října a ještě nevyšlo číslo z letošního školního roku. Tak jsem přemejšlel, jestli uplně emigrovat nebo ne a nakonec jsem teda uplně emigroval. Protože sem můžu psát, kdy já chci a o čem chci a nikdo mě za to nebuzeruje. Až na Karolínu, která mě vždycky zkritizuje za gramatiku.
Kája: Hlavně je to fajn forma vyjádření svýho názoru.
Anča: A můžeš se tam vybít, protože internet je uplně svobodný místo. Můžeš tam napsat, co tě štve, co tě zajímá.
Honza König: Mně přijde fajn, když něco napíšeš a někomu se to líbí. Že sdělíš nějakej názor, se kterym sympatizuje určitá sorta lidí. Z toho mám pak dobrej pocit.
Jirka: Já jsem už několikrát chtěl zkusit psát, ale nikdy jsem neměl nějakou příležitost a tohle byla příležitost docela dobrá, tak jsem si řekl, že to zkusim.
Kája: Štěpáne?
Honza König: Štěpán vůbec neví, protože tam ještě ani není.
Anča: Já ti napovim!
Štěpán: Je to cesta, jak nějakym způsobem projevit svý názory. Já zatím nějakou ucelenou představu nemám, to možná vznikne časem.
Kája: Takže Štěpán dneska vypil o pivo víc, než měl.
Štěpán: Ne, tak to tam nedávej.
Honza König: Představa se rozpadla po čtvrtém pivu.
Štěpán: Představa se ještě ani neutvořila.
Honza König: Tak bylo ještě málo piv.

Chtěli byste něco sdělit čtenářům?
Kačka: Čtěte nás!
Bětka: Tak já bych chtěla poděkovat mamince, tatínkovi, svému panu učiteli…
Honza König: Panu Obamovi.
Smršín: A vlajce Spojených států.
Kája: A taky panu Zemanovi, že nám ještě nezavřel hranice.
Honza König: Já bych zakázal všechny internety a počítače.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>