Velmi očekávaným filmem letošního podzimu je zajisté film Milana Cieslara Colette. Jde o film  podle povídky Arnošta Lustiga z prostředí Osvětimi, tudíž každému asi dojde, že to nebude nic veselého. Nicméně na mě už dlouho žádný film tak silně nezapůsobil. Tento režisér už má na kontě filmy s tématikou druhé světové války a podává je velmi silně a autenticky, aniž by si liboval v brutalitách, které ve filmech s tímto tématem většinou bývají. Ale i tak si myslím, že právě Colette ,,zacvičí“ i se silnějšími povahami. Je to příběh o touze přežít, o tom, co je člověk ochoten obětovat, o velké odvaze a v neposlední řadě o lásce. O čisté, opravdové lásce bez přetvářky a všech obřadností, kterých by si za normální situace vyžadovala.

Vězeň Vili se zamiluje do belgické dívky, které zachrání život, když jí bezprostředně po jejím transportu do tábora poradí, co má říct, aby nebyla poslána do plynové komory. A Colette jeho lásku opětuje. Musí přistoupit na hodně kompromisů a hodně vytrpět, aby mohli strávit alespoň pár minut spolu.

Film ukazuje, jak fungovala táborová hierarchie, jak vězňové museli jít dozorcům na ruku, co všechno člověk musel udělat, aby si alespoň prodloužil život nebo ulehčil smrt. Ale je i o velkém přátelství. Především však vzbuzuje úctu k lidem, kteří si zde prošli peklem a k odhodlání přežít. Je to film, který vám bude ještě dlouho hrát v hlavě a který vás nenechá lhostejnými.

 

Karolína Spejchalová

Karolína Spejchalová

Holka, které je vytýkáno, že stojí moc nohama na zemi, že se s ní nedá bavit o poezii. Nejraději píše povídky a články o historii. Snaží se být alespoň pseudošéfredaktorkou tohoto magazínu.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>