VenusProject

Chtěl bych tu provést to, co udělalo již mnoho lidí přede mnou. Podstatné je, že jsem to ještě neudělal já. Chci si postěžovat na společnost, tedy nás všechny, na pořádky a nepořádky, se kterými se potkáváme ať už dennodenně nebo zřídka kdy. Moje vize je nejen kritizovat, ale přijít i s řešením, ale pochybuji, že se mi to podaří. Často se jedná o můj náhled na věc a pouštím se tím pádem na tenký led, ale budu se snažit zajistit pohled i z jiného úhlu, než mého vlastního.

První bych se rád podíval na celou civilizaci, pak na její části, postupně asi budu postupovat hlouběji. Píši asi, jelikož sérii nemám nijak nalajnovanou a nevím přesně, kam se bude ubírat, jestli mne to bude bavit a hlavně, jestli se mnou vydržíte.

Abyste lépe pochopili důvod mého počínání. Rád bych, aby lidé začali přemýšlet o běžných věcech jiným způsobem. Často zjistíme, jejich pravou podstatu, či nedostatky, které jinak přehlížíme. Dále bych rád někomu sdělil některé mé názory, které by někdo okomentoval, vyvrátil či doplnil. Můžete mně brát jako popud k zamyšlení, vytvoření si vlastního názoru či se mi vysmát. Než začnu, chtěl bych ještě zmínit, že zbytek redakce, stejně jako každý, nemusí sdílet můj názor, který se může i v průběhu jednoho dne změnit na základě nových poznatků, či plodné debaty třeba s někým z vás. A už k jádru jezevčíka.

Civilizace

Takže, předem avizovaná, naše vyspělá, civilizace. Říkáme si vyspělí, ale jsme opravdu? Tuto otázku si pokládám čím dál častěji. Vyspělost může každý měřit jinak. Podle technologií by se dalo říci, že jsme vyspělí, ale je to jen o nich? Nemyslím si, že vyspělost můžete spočítat poměrem mezi importem a exportem, či jí snad změřit ze státního rozpočtu. Je to něco víc. Dle mého, je to něco, co musí mít každý v sobě, aby civilizace mohla být vyspělá.

Jestliže se na lidstvo podívám jako na celek, nepřijde mi, že bychom byli nějak zvláště pokročilí, hlavně co se chování k sobě týče. Umíme sice vytisknout dům na 3d tiskárně, ale chování jsme se moc dobrého nenaučili.

Chování

Jak se k sobě chováme, jací jsme. Občas si říkám, že se mi to snad jen zdá. Žijeme své životy na úkor druhých, ženeme se za úspěchem a penězi na úkor štěstí ostatních a nakonec i toho svého. Přehlížíme bezpráví a nespravedlnost. Jsme krutí, stále se odcizujeme jeden druhému i vlastním ideálům. Oddalujeme se od ctností a krás života, od jeho mentální stránky. Je mi na nic z věcí, kterých jsme schopni. Na druhou stranu jsou tu tisíce, možná i miliony lidí, kterým se to nelíbí, nehodlají přistoupit na taková pravidla a snaží se je změnit. Jsou tu lidé, kteří bojují za tyto zmírající ideály. Již je nebaví dívat se na společnost násilníků a trosek uzavřených do sebe, zraňujících každého, kdo se přiblíží na dostřel.

Technologie

Když se na celou věc podívám z hlediska technologií je to něco jiného. Můžu si říci „Jsme to ale vyspělá civilizace. Máme úžasné technologie jako tablety a automobily, vyspělou vědu, relativní svobodu, letadlem se dostaneme, kam se nám zlíbí, skoro se už neválčí. Co víc si přát?!.“  Dá se říci, že jsme vyspělí, ale. Vždy je to nějaké ale. Opomíjíme, že nejsme jen my a hrstka sousedů, ale také zbytek světa. Přijde mi, že prostě nelze přehlédnout to, že ty moderní technologie, svobodu a možnosti má jen hrstka lidí z populace. A to co se týče technologií, dostáváme jen už zastaralé vojenské technologie, abychom si připadali důležitě, nebouřili se a zabavili se. Nemohu si nevšimnout, že miliardy lidí nemají pitnou vodu, jídlo, zdravotní péči, vzdělání či střechu nad hlavou – věci, které já považuji za naprosto samozřejmé.

Je tu spoustu dalších věcí: Války, ve kterých umírají tisíce civilistů. Mnoho neléčitelných nemocí. Všichni jsou pořád naštvaní, spěchají, jsou ve stresu. Používáme neobnovitelné zdroje. Obklopujeme se jedovatými materiály, které máme i v jídle… Takto by se dalo pokračovat dál a dál, ale už je toho dost, abych si řekl, že k dokonalé vyspělosti nás čeká ještě dlouhá cesta. Navíc tu je další háček a to, že dokonalost existuje jen v pohádkách a utopiích.

Je úžasné, v co jsme se vyvinuli, jaké máme rozličné kultury po celé planetě, písemnictví, hudbu, zvyky, umění celkově. Teď už jen naučit se k sobě trochu chovat a byl bych spokojen.

Jiří Jelínek

Jirka Jelínek

Průměrný uvědomělý mladý člověk, zajímající se mimo zajímavých věcí, o kterých se nedá psát, o světové dění a konspirační bláboly. Rád fotí, prochází se přírodou, tráví čas s kamarády a tvoří. Myslí si, že je jiný než ostatní a možná tomu tak je, možná taky vůbec. Nejraděj by obletěl s foťákem celou galaxii, ale nemá na to mimozemský pohon, který mu sebral pentagon. (Ne, prosím Vás, jsem naprosto normální :) )

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>