402372-top_foto1-yx5l3

Nedopusťte, aby se minulost opakovala

V červenci tohoto roku jsem měla možnost poznat na Mezinárodním setkání mládeže v německém Flossenbürgu několik pamětníků, kteří zažili hrůzy druhé světové války. Všichni z nich přežili Flosenbürg, koncentrační tábor, který většina z nich dodnes považuje za ještě větší peklo, než byla Osvětim. Mezi nimi byly i dvě pamětnice z České republiky. Snažily se nám kromě svědectví říct i to, že celý holocaust začínal úplně stejným způsobem, jaký můžeme momentálně pozorovat v naší republice. Protiromské pochody jsou tím samým, čím byly tenkrát pochody proti Židům.

Každý pamětník, s kterým jsem mluvila, nám velmi důrazně kladl na srdce, abychom nezapomněli, co nám vyprávěl, abychom jeho příběh šířili a za každých okolností bojovali za rovnost mezi lidmi. Nejméně deset tolik statečných starých lidí mi nezávisle na sobě svíralo pravou ruku a vložilo ve mě, stejně jako v další stovku mladých lidí z celého světa důvěru, že nikdy nedopustíme, aby se zlo z minulosti opakovalo.

Společně proti fašismu

Stojím na Jungmaňáku. Neděle 17. listopadu, dvě hodiny odpoledne. Demonstrace proti fašismu, Iniciativa Ne rasismu! Klepu kosu a za mnou hraje ze soundsystému hlasitá hudba. Náměstí kolem se postupně plní lidmi různého věku, pohlaví, i barvy pleti. Mezigenerační multikulturní společenství. Spousta známých tváří, mezi nimi dokonce i Jiří Dienstbier, kandidát na prezidenta z roku 2013, předseda Pirátské strany Ivan Bartoš, nebo romský aktivista Jozef Miker. Všichni přišli kvůli tomu, že už nechtěli dále jen nečinně přihlížet stále vzrůstající fašizaci současné společnosti, protiromským pochodům, pogromům a nenávisti vůči čemukoli odlišnému. Pochod proti fašismu vznikl především jako reakce na plánovanou demonstraci neonacistů, kteří si ji stejně jako před dvěma lety nahlásili na 17. listopadu, den boje za svobodu a demokracii. Před 74 lety, 17. listopadu roku 1939, nařídil Adolf Hitler uzavření českých vysokých škol, nechal zatknout a popravit 9 studentských vůdců a dalších 1200 studentů bylo odvlečeno do koncentračních táborů. 50 let poté 17. listopad odstartoval Sametovou revoluci, na jejímž konci čekalo Československo vítězství nad komunistickým režimem.  Dělnická mládež tak v dnešní době naprosto paradoxně zneužívá státní svátek k propagaci své zvrácené ideologie.

402372-top_foto1-yx5l3(foto Petr Horník, Právo)

Nácků je asi padesát a pořád stojí

Klepeme kosu a čekáme. Po zaznění prohlášení (viz. zde http://nerasismu.cz/na-e-l-nky/na-e-l-nky/spole-n-proti-fa-ismu-demonstrace-proti-neonacistick-mu-pochodu-prahou-na-mezi ) dostáváme informaci, že neonacistů se v dolní části Václavského náměstí, tedy jen pár metrů od našeho shromáždění, sešlo asi 50, a že stále na svůj pochod nevyrazili. Klepeme tedy kosu dál a čekáme, zda vyrazí, nebo svůj pochod rozpustí. Chvíli po čtvrté hodině se ale naše shromáždění otáčí a konečně se vydává pryč od Jungmanna, směrem na Národní třídu. Zavládá lehký informační šum, ale v davu má člověk pocit, že je vše pod kontrolou.

Policejní stát, nám se chce chcát

Pohybujeme se však jen pár minut. Záhy nám totiž cestu zatarasí policejní antony a těžkooděnci. Stojíme v ulici 28. října, za sklem kavárny Potrefená husa vedle nás pijí lidé kávu a nenechají se rušit ani hlasitými výkřiky z hlásné trouby. Máme se otočit a vrátit se zpět na místo, odkud jsme vyšli.

Stojíme tedy čelem vzad, ale stačí jen pár kroků a znovu se potkáváme s naleštěnými helmami těžkooděnců. Mistrným tempem nás stihli obklíčit ze všech stran a na další asi půl hodinu jsme absolutně odříznuti od okolního světa. Z antonu k nám hovoří Policie České republiky – vybočili jsme z nahlášené trasy pochodu, ocitáme se tedy mimo zákon a bude s námi jednat Magistrát hlavního města Prahy. Z trasy jsme, pravda, opravdu vybočili, jelikož našim cílem bylo zablokovat neonacistický pochod.

A bylo to tu zase. Pár metrů od Národní třídy, 17. listopadu, lidé ve spárech těžkooděnců. Několik lidí dokonce koupilo v květinářství, které se stejně jako my ocitlo v zajetí, tulipány a strkali je strážcům zákona za klopy, aby tím ještě více zdůraznili paradoxnost situace. To, že na některé z nás byly vytaženy policejní obušky, všechno ještě umocnilo.

Čekání na propuštění jsme si se zkříženýma nohama krátili skandováním hesla Policejní stát – nám se chce chcát. Těžkooděnci totiž neslyšeli ani na varování v podobě pomočení veřejných míst a mnohdy zatarasili cestu ven i návštěvníkům kavárny, kteří se do obklíčeného prostoru dostali jen náhodou při odchodu z odpolední siesty.

Fotografie0014

17.11.13-policie-kvetiny-big

(foto www.romea.cz)

 Ulice jsou naše!

Po páté hodině kolem mě konečně projíždí auto se soundsystemem a my jsme volní. Nová trasa pro náš pochod byla projednána. Vyrážíme tedy směrem k Nové scéně a kolem Mánesa zpátky na Václavské náměstí. Pochodujeme po tramvajových kolejích, ukazujeme transparenty lidem za sklem v dopravních prostředcích a vykřikujeme hesla jako Černý bílý spojme síly, Fašisti do práce, nebo Alerta, alerta, antifašista a No pasaran. A ulice jsou naše. To, že nás je asi osmkrát víc, než neonacistů, je už samo o sobě velkým úspěchem.

Kdož sú Boží bojovníci

Okolo 17:30 přicházíme na Václavské náměstí. Od koně, kde právě neonacisté končili svou demonstraci, se nese píseň Kdož sú boží bojovníci a náš pochod je se slovy díky ze strany Iniciativy ne rasismu rozpuštěn.

Přehlídka písní od svatého Václava pokračuje ještě nadále ve velkém stylu – zaznívá dokonce píseň Tomáše Kluse Za co Pane Bože, za co. To už ale lezu do metra a těším se na horký čaj a záchod, ke kterému mi cestu nekříží těžkooděnci.

Pochod příznivců dělnické strany prošel Prahou

Doma hned sedám k počítači a hledám na zpravodajských serverech informace, které o nás byly napsány. Čísla, časy, fotky, zprávy, které se k nám nedostaly, zejména o průběhu pochodu neonacistů.

Internetové články se prakticky mezi sebou liší pouze v číslech týkajících se počtu účastníků jednotlivých skupin. První zklamání přichází záhy, když na www.idnes.cz sleduji fotogalerii. Pod fotkou, kde jasně rozpoznávám své známé, s kterými jsem trávila celé odpoledne, je popisek – Pochod příznivců dělnické strany prošel Prahou. Následuje fotka těch samých lidí s popiskem – Pochod odpůrců proti rasismu. Zklamání ze zavádějících popisků střídá ještě větší zklamání. Od zpráv na ČT 1 totiž stále čekám nejkvalitnější zprávy i videozáznamy z obou demonstrací. Objevuje se však pouze Marcela Augustová stojící na Národní třídě, objasňující lidu události listopadu 89. Zmiňuje se sice o tom, že proběhly nějaké demonstrace, například krajní pravice a jejich odpůrců, ale to je první a poslední zmínka. Tuto mnoho sdělující jednu větu Česká televize pro jistotu prokládá několikasekundovým záběrem poklidně pochodujících neonacistů a sekundovým záběrem, kde policie kroutí ruce za záda neklidnému anarchistovi. Televize Nova podala sice více informací, ale z videozáznamů byly použity jen záběry z pochodu krajní pravice.

Co dál?

Přemýšlím, jak velký vliv může mít několik těchto, dle mého názoru nedotažených, reportáží na českou společnost. Co si z nich odnesou? Vím, že v hlavních zprávách je asi podle redaktorů důležitější informovat občany o tom, která velká hlava naší politiky doklopýtala s věncem a svíčkou na Národní třídu. Jenže možná je právě teď třeba, aby se lidé dozvěděli to, jaká velká hlava naší politiky vyjádřila nesouhlas s fašismem a nacismem. A že se vůbec nějaký politik proti těmto směrům vyhraňuje. A že není špatně, když se někdo proti těmto směrům vyhraňuje. A že vůbec nějaká demonstrace byla.

Někteří lidé si k životnímu postoji najdou cestu sami. Některým k nalezení tohoto postoje mohou pomoct právě lidé, kteří jsou pro ně vzorem, které vidí v televizi, v novinách. Pokud uvidí, že tito lidé jsou proti rasismu, mohou na základě toho postupně začít přehodnocovat svůj názor, nebo ho formovat. Nebude-li se však o tom, že se pořádají demonstrace pro a proti fašismu mluvit v hlavních zprávách, na které se koukají miliony lidí, nebude se o nich ani vědět. Bude-li se mluvit jen o pravicových extremistech, protože je to momentálně v kurzu, budou mít lidé pocit, že neonacistické pochody jsou v pořádku. Že jsou tolerovatelné a tolerované…

Je nezbytné v tomto ohledu začít dávat najevo, na kterou stranu se stavíme. Nehajlovat nestačí. Je nezbytné, aby se začali ozývat i lidé mediálně známí, politici, prezident. A nesmíme dopustit, aby se minulost opakovala. Každý z nás je člověkem stejně, jako někdo jiný. Ať už věříme v jiného boha, jsme jiné sexuální orientace nebo barvy pleti. Každý z nás má právo žít. Nikdo nemá menší cenu.

Zajímavé odkazy:

Projev Iniciativy Ne rasismu!

Vyjádření Strany zelených

Vyjádření ČSSD

Vyjádření Pirátské strany

Aktualizace (21.11. 2013):
Popisek k fotografii na iDnesu byl po kontaktování redakce opraven. Editor Lukáš Werner zároveň mailem odpověděl, že se omlouvají, a že nešlo o zlý úmysl.

 

Anibou

Ani Boučková

Maluje již od útlého věku.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>