hero

Westworld vytvořili pro zábavu nejbohatší dekadentní třídy, ale prý je v něm ukryto hlubší poselství o skutečném světě.

Seriál Westworld vedle sebe staví zážitky ze dvou přítomných světů – z filmové reality technologicky vyspělého světa a designovaného stejnojmenného parku. Park Westworld simuluje Divoký západ 19. století, skutečný na dotyk; půda a stromy jsou opravdové, park je obýván dokonalými roboty, androidy, kteří doopravdy umírají. Samotní lidé, kteří si mohou dovolit (jsou dostatečně bohatí) opustit realitu a procházet se na pohled fantastickou krajinou, simulaci vnímají jako něco skutečnějšího, než je běžná realita. Nepřirozeně chladně přitom působí jak sterilní řídící centrum, tak park samotný.

Rozdíly mezi androidy a lidmi ze skutečného světa za sklem jsou v nevědomosti. Většina lidí zvenčí netuší, nakolik roboti prožívají vše, čím v parku procházejí. Androidi uvěznění uvnitř hranic, které jim vymezili jejich strůjci, nemohou pochopit řeči a narážky z reálného světa. Když pak uvážíme potenciální komunikační bariéru lidí ze současnosti a robotů naprogramovaných na vzorce chování Ameriky 19. století, je zarážející, jak se v seriálu dokážou roboti okamžitě adaptovat na skutečný svět, když se pokoušejí změnit vlastní osud.

Program zábavního parku probíhá v opakujících se cyklech plných násilí, po každém jsou robotům mazány vzpomínky. Smrt je všudypřítomná a styl vyprávění nevěnuje většině mrtvých žádnou zvláštní pozornost. Avšak, přestože seriál v důsledku kritizuje hierarchii, kdy se lidé stavějí do role bohů a manipulují s vědomím, mezi samotnými postavami je vytvářena jiná hierarchie. Děj se soustředí na několik androidů, kteří si dokážou uchovat vzpomínky, a jejich utrpení přibližuje. Ty, kterým zůstávají útržky vzpomínek na bolest, vidíme přehrávat dokola předepsané srdceryvné scény, vidíme je v opakujících se situacích znovu a znovu umírat. Mění se jen hudební kulisa a pozadí toho, co nového jsme se od posledního přehrání o fungování Westworldu dozvěděli.

Výsledek je vším opakování a neměnnou atmosférou ubíjející, ale nese jasné, místy až příliš explicitně řečené poselství. Vytrvalost přes utrpení tady staví roboty nad kruté a vypočítavé lidstvo.

Jakub Krahulec

Jakub Krahulec

Má bohaté kadeře a chudou fantazii. Mezi jeho záliby patří psaní článků a sledování reakcí na vlastní články. Nejnovější rekrut Zmatené kudrliny.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>