ZK, cerny patek

Jako většinu důležitých věcí, jsem se to dozvěděla díky South parku. Pár nejnovějších dílů se točilo kolem jakéhosi amerického pseudo-svátku zvaného Černý pátek (a Trůnů, ale o těch mluvit nechci). Jde o den po Díkůvzdání, kdy obchodní domy nabízejí své zboží s ohromnými slevami. V seriálu byli zákazníci, čekající klidně i celý den a noc před obchodem, bezohledná zvířata, která by pro zlevněný sortiment i vraždila. Přišlo mi to jako dobrá nadsázka a pěkná parodie na americkou kulturu. V tu chvíli by mě ani ve snu nenapadlo, že je to téměř zachycená realita.

Když jsem ale heslo „Černý pátek“ napsala do vyhledávače, vyskočily na mě stovky odkazů. Nemohla jsem uvěřit, že se to opravdu děje.

Velká část amerických rodin dojí své krocany, oblékne se do kabátů, někdy vezmou spacák a kafe do termosky a vyrážejí k nejbližšímu Wallmartu nebo jinému libovolnému obchodu. A tam ve frontě čekají, až se otevřou dveře k tomu, po čem jejich srdce touží, což je většinou zlevněná elektronika a dětské hračky. Když se tak stane, masa lidí vtrhne mezi regály a nastává pravé davové šílenství. V touze ukořistit co nejvíce zlevněného zboží lidé rozpoutávají rvačky a mnohdy to pak v obchodech vypadá jako při hunských taženích. Zřídka kdy se tyto potyčky obejdou bez následků. Méně, či více vážná zranění nejsou ničím neobvyklým. Když si lidé nakoupí, co potřebovali, vracejí se zpět do svých domovů. Tam pak dělají vánoční přáníčka a po zbytek roku se zase tváří, jako lidé.

Věděli jste například, že některé státy Severní Ameriky dávají na Černý pátek pracovní volno? Já tedy ne. Za tento den a víkend po něm jdoucí, se tržby obchodních řetězců šplhají do závratných výšin. V minulém roce tam lidé utratili přes padesát devět miliard dolarů.

Aby toho nebylo málo, našla jsem doma leták jednoho obchodu s nábytkem, na jehož jméno si nevzpomenu. Přes celou titulní stranu svítil nápis Černý pátek. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Jsem schopná u nás strpět Valentýna, ale s tímhle výstřelkem slavné západní kultury se nesmířím. Naprosto mi uniká smysl toho všeho. Kde je práh, přes který když přejdeme, přestaneme se chovat jako lidé (nebo možná právě naopak- odhalujeme naši pravou podstatu)?  Ani ve hladu, ani ve válce. Masku odhazujeme pro nové tablety a telefony. Jdeme po krku sousedům kvůli věcem, které nepotřebujeme. Černý pátek je bezpochyby učebnicovou ukázkou jedné ze stezek, kterou by se naše společnost mohla vydat. Pevně ale věřím, že vezmeme tuhle výstrahu v potaz a téhle beznadějné cestě se budeme vyhýbat obloukem.

 

Bětka Jechová

Bětka Jechová

Trochu píše, trochu kreslí. Vlasy má rovné, s trochou fantazie se ale mírně vlní. Miluje zvuk akordeonu a komiksy. Čte, sleduje filmy, chodí na koncerty a vůbec se zodpovědně věnuje kulturnímu vzdělávání.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>