Prázdnotou krmeni. V žízni přežívající. V hladu rostoucí. V nenávisti milováni. V samotě s námi. Ve smutku oslavováni. Ale taky živi z radosti. V blahu přetrvávající. Ve vášni nezkrotni. V lásce všudypřítomni. V sytosti příjemni. Společně chváleni. Ano, je jich řada, mnoho. Někteří se bojí. Někteří je ničí. Jiní vyvolávají. Další je nemají. Jiní až moc. Tamti je necítí. Tihle až k slzám. […]

Read More →

Přestat se ovládat – nezmůžeš nic. Začít něco dělat – nepomůžeš ničemu, Skrz naskrz, ono je to moc dobrej krejčí, myslíš na něco jinýho, ale slyšíš jen ten křik, jak rve uši, jak trhá bubínek, jak kove mečíky bolesti na kovadlinkách. Exkalibry, nevytáhnutelný bez Artuše a ty víš, že ten je jen jeden jako Bůh, […]

Read More →

Bojím se  o ztrátu sebe i tebe, všude je moc šumu, falešných zpráv, ideologií a zvuků. Koukám na tvoje tělo, na kterém si kreslím obrázky. Reklamy mě dusí, ničím sebe a svoje tělo, chci řvát, rvát, trhat, zabíjet a mrzačit. Dole ve mě je umístěný sten ze zoufalosti každodenní reality, a proto když jsme spolu, […]

Read More →

Sedím jako nezvěstný, nikdo mě ale nehledá. Běžím jako umrlý, nikdo mě ale neoplakává. Snažím se, snažím se, snažím se, nic platně, protože ničemu neuteču a ničemu se neschovám. Doženou mě a doženou k šílenství, najdou mě a najdou slabé místo, jako jehly pod nehtem zajatého oficíra, který poslušně plnil rozkazy, čímž se uvedl do zkázy. […]

Read More →

Na pohřbu se sešlo šest lidí. Farář a hrobník tam byli už dlouho předtím, aby to stihli připravit. A když říkám, že se sešlo šest, tak tím myslím i mrtvého. Na tom ale nesejde. „Sešli jsme se dnes…“, začal farář svými naučenými frázemi, které ale jako špatné brát nemůžeme. Kryjí v sobě spoustu symbolů. Zhruba v půlce […]

Read More →

„Boty jsou základem civilizované společnosti“, stálo na značce před továrnou. Z hlavního vchodu se začali hrnout zaměstnanci, kterým skončila směna. Ženy šly na zastávku autobusu, ze které je řidič rozvezl po vesnicích kolem továrny. Muži zamířili na druhou stranu do hospody. ‚Šláplá Bota‘ se pomalu zaplnila davem žíznivých továrníků, půllitry se plnily a pak se plnily […]

Read More →

Byla to doba velice zvláštní. Vše se už okoukalo a lidé chtěli něco nového. Lidé většinou chtějí vidět něco nového, ale tady mluvíme o epoše, kde lidé chtěli vidět něco nového a moc jiného jim toho nezbývalo. Výroba se totiž automatizovala, nebyli potřeba lidé, kteří montují auta, nebo kteří staví baráky, to obstaraly plně automatizované […]

Read More →

Silueta zlatého kalichu. Vltavská stále nevoní. Poslední srpek Slunce – příslib léta – zbytky jarního dnes vysvléká, okolo tiše proudí řeka a za obzorem trojská skála. Nade mnou duní magistrála, trojský kůň vpašován do města. Tříproudý kolos. Kdo ví, na co všechno architekt nemyslel, když večer seděl nad mapou Prahy a tužku sevřel do pěsti, […]

Read More →

Arnošt byl špatný hrobník. Měl rád pití, Michala Davida a neměl rád lidi. Když měl nebožtíka pohřbít, tak nadával a pozůstalé zdravil slovy „Není dnes nádherný den?“, nebo „Rád Vás poznávám. Jaký je důvod vaší návštěvy?“. Není se tedy čemu divit, že na jeho hřbitově se moc lidí pochovávat nenechávalo. Ale byl to jediný hřbitov […]

Read More →

1 Irituje mě, když jdu schody po dvou a zbyde jeden. Rozsekal bych ho sekyrou. Doufám, že takovej neni Eden. Nerad bych tam vstoupil nasraný pokud tam teda budu pozvaný. Irituje mě, když si dělám sendviče a ty toasty jsou lichý. Chce se mi brečet, do piče. ale musim zůstat tichý. Irituje mě tohle dál […]

Read More →

Dřív, než vyrosteme ze svého dětství do světa, kde se musí a nesmí, kde holky skrývají své vrásky a všichni malý velký stres za plastové nákupní tašky, než nasadíme – nejen – pleťové masky, než se v zrcadle nepoznáš, než ti líčidla rozežerou tvář a nám oběma pravidla hlavu, první i dvacátou druhou, než si […]

Read More →

Ležíte si tak pomalu druhý týden v posteli s chřipkou – pro muže nejzákeřnější nemocí, počítač vám jen tak odejde do věčných lovišť a kamarád, který se pokouší ho zprovoznit, se nehlásí. Aby toho nebylo málo, musíte sepsat rychle reportáž, jelikož již víte, že v pondělí zase hurá do práce. Ale na čem to, safra, […]

Read More →