Bojím se

 o ztrátu sebe i tebe,

všude je moc šumu,

falešných zpráv,

ideologií a zvuků.

Koukám na tvoje tělo,

na kterém si kreslím obrázky.

Reklamy mě dusí,

ničím sebe a svoje tělo,

chci řvát,

rvát, trhat, zabíjet a mrzačit.

Dole ve mě je umístěný sten ze zoufalosti každodenní reality,

a proto když jsme spolu,

tak mi to připomíná sen.

Mimo čas,

mimo dav,

jen ty a já.

A všechno kolem nás neni nic než jen malůvka zle se šklebícího klauna u kolotočů,

který straší malé děti tím, jaký je doopravdy svět.

Jako zlomený květ .

 

Ivan Kunc

Ostatní

Prostor dáváme i mladým autorům, kteří nejsou členové redakce. Tento článek napsal jeden z nich.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>