bad-manners

Není tomu tak dlouho, co jsem nevěděl, že vůbec nějaké ska existuje. A že je to hudební žánr, tak to už vůbec. (Že jste na tom teď stejně? Nevadí, pokračujte.) Před dvěma roky se to ale mělo změnit, seznámil jsem se se svými dvěma kamarády, oba pár dreadů na hlavě, ani nevím, jak jsem se mezi nimi ocitl, a pak už to jelo. Vzali mě na pár koncertů, já chtěl vědět, o čem že se to vlastně baví (nějaké ska či co?) a bylo to. Zasvětili mě do svého oblíbeného žánru. Nevím, jak dlouho to vlastně trvalo, vše se děje postupně, ale dnes mohu říct, že se mi tento žánr velmi zalíbil.

Pro ty, co si pod pojmem ska nic nepředstaví, jde o hudební žánr, ze kterého postupně vzniklo reggae, ale hlavní rozdíl tkví v rychlosti – reggae totiž hrozně zpomalilo. Takže si představte ostřílené hochy z Jamajky, houpavý rytmus na dvě doby, kytaru, baskytaru, bicí, saxofony, pozoun a trubku.

Když jsem se začal trochu orientovat mezi jmény hudebníků a kapel hrající ska, jedna kapela z tohoto výčtu vždycky vyčnívala. Bad Manners! Proč právě oni? Jelikož hudba, kterou jsem poslouchal, nebyla moc veselá, potřeboval jsem něco, co má opravdu pozitivní energii… A to oni opravdu mají. Kdo jiný si totiž dokáže vzít na svojí show sako a k tomu plážové šortky, než frontman Buster Bloodvessel? Ale to není celé, on přitom totiž váží tak 150 kilo. A s tou svojí plešatou hlavou vypadá jako skinhead, akorát že ti si zakládají na tom, že chodí do fitka nebo aspoň doma posilují, kdežto on zpívá o tom, jak je tlustý, a také vypadá, že ho to náležitě těší.

V pražském Rock Café předvedli perfektní výkon a to jim už také není nejmíň, když hrají už od roku 1976. Zazněly jejich největší hity jako Lip Up Fatty, Ne-Ne Na-Na Na-Na Nu-Nu, Special Brew a Walking In The Sunshine. Nebáli se ani coververzí starých skáčkových hitů jako My Girl Lollipop, Sally Brown a Skinhead Love Affair, které zvládli bravurně. Klub nebyl přecpaný, možná kvůli špatné propagaci, kdy jsme s Bětkou (-znáte z redakce-) viděli jen jediný plakát po celé Praze umístěný na Karlově náměstí na odpadkovém koši. Fanoušky nejdřív rozpohybovali čeští Discoballs a na Bad Manners už tancovali snad všichni.

Jediné, co bych mohl vytknout, je předkapela. Ne, že by byla špatná, ale více by se mi k Bad Manners líbili pražští The Chancers, kteří mají dle mého soudu k britské legendě mnohem blíže. Nehledě na to, že oba frontmani jsou si značně podobní, ale to už je detail.

Celý koncert končil pokřikem „You fat bastard!“ a šlo se domů.

Honza Kuliš

Honza Kuliš

Dělám to, co studuji. Studuji to, co dělám. Zajímá mě kultura, ponejvíce hudba, média a politické směřování.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>