Prázdnotou krmeni. V žízni přežívající. V hladu rostoucí. V nenávisti milováni. V samotě s námi. Ve smutku oslavováni. Ale taky živi z radosti. V blahu přetrvávající. Ve vášni nezkrotni. V lásce všudypřítomni. V sytosti příjemni. Společně chváleni. Ano, je jich řada, mnoho. Někteří se bojí. Někteří je ničí. Jiní vyvolávají. Další je nemají. Jiní až moc. Tamti je necítí. Tihle až k slzám. […]

Read More →

Přestat se ovládat – nezmůžeš nic. Začít něco dělat – nepomůžeš ničemu, Skrz naskrz, ono je to moc dobrej krejčí, myslíš na něco jinýho, ale slyšíš jen ten křik, jak rve uši, jak trhá bubínek, jak kove mečíky bolesti na kovadlinkách. Exkalibry, nevytáhnutelný bez Artuše a ty víš, že ten je jen jeden jako Bůh, […]

Read More →

Sedím jako nezvěstný, nikdo mě ale nehledá. Běžím jako umrlý, nikdo mě ale neoplakává. Snažím se, snažím se, snažím se, nic platně, protože ničemu neuteču a ničemu se neschovám. Doženou mě a doženou k šílenství, najdou mě a najdou slabé místo, jako jehly pod nehtem zajatého oficíra, který poslušně plnil rozkazy, čímž se uvedl do zkázy. […]

Read More →

Na pohřbu se sešlo šest lidí. Farář a hrobník tam byli už dlouho předtím, aby to stihli připravit. A když říkám, že se sešlo šest, tak tím myslím i mrtvého. Na tom ale nesejde. „Sešli jsme se dnes…“, začal farář svými naučenými frázemi, které ale jako špatné brát nemůžeme. Kryjí v sobě spoustu symbolů. Zhruba v půlce […]

Read More →

„Boty jsou základem civilizované společnosti“, stálo na značce před továrnou. Z hlavního vchodu se začali hrnout zaměstnanci, kterým skončila směna. Ženy šly na zastávku autobusu, ze které je řidič rozvezl po vesnicích kolem továrny. Muži zamířili na druhou stranu do hospody. ‚Šláplá Bota‘ se pomalu zaplnila davem žíznivých továrníků, půllitry se plnily a pak se plnily […]

Read More →

1 Irituje mě, když jdu schody po dvou a zbyde jeden. Rozsekal bych ho sekyrou. Doufám, že takovej neni Eden. Nerad bych tam vstoupil nasraný pokud tam teda budu pozvaný. Irituje mě, když si dělám sendviče a ty toasty jsou lichý. Chce se mi brečet, do piče. ale musim zůstat tichý. Irituje mě tohle dál […]

Read More →

Je jitro. Jít rovně se zdá jedinou možností. Spíš jedinou nemožností. Spát by jedinec taky chtěl, ale dokud bude chodit v kruzích, doufejme, že ne obilných, protože by došlo k znehodnocení jejich umělecké hodnoty, kterou jistě mají, do lóže nedojde. V tu chvíli naráží boží vůlí na problém, kterým může často být lampa, ale v tom případě se mu […]

Read More →

Uheráku se lze jen těžko nabažit. U heráku to jde ale skvěle. To se člověk vyšle za míru únosnosti natotata. A co na to táta vám ani radši říkat nebudu. Je tato problematika řešitelná, táto? Tak zaprvé musíme myslet na to, jak tyto, na první pohled odlišné, na druhý úplně jiné, věci aplikovat. Nitrožilně uherák […]

Read More →

Nemůžu hnout hlavou doprava. Asi jsem levák. Ale nesváděl bych to na dopravu, ta těžko hraje roli v mojí ztracené šále. Leda bych měl na mysli moji zapomenutou šálu v autobuse z Vídně. Tomu už je ale pradávno. Skoro stejně tak dávno je odjezd do Vídně jako příjezd z Vídně. Sice to byl jednodenní výlet, ale to ještě nic […]

Read More →

Sedět na židli vůbec není tak všední. Záležitost braná jako výplň něčeho, co se děje. To buď může být dost dobré, nebo taky ne. To vskutku záleží na tom, co to je, kde se to děje, kdo to činí a proč. V Číně by řekli nějaké přísloví staré tisíce let, které by přesně vystihlo tuto problematiku. […]

Read More →

Opičí školy prý neexistují. V lavicích tudíž nesedí opice. Ale pojďme se podívat na jádro tohoto problému. Existují výběhy, ve kterých, a to ale nevím jistě, ale pravděpodobně ano, běhají opice. A rozsadí-li nás učitelka ve škole, musíme vyběhnout do jiné lavice. Dělá to z nás opice? Nicméně je člověk z opice? Stávajíc se opilci můžeme jistou podobnost […]

Read More →

Cvakni si lístek, nebo si cvakni myslivce. Pravidla dopravního podniku jsou absurdní. Podniknout s tím nic moc nejde, je třeba nechat si kartičku do knihovny, protože ta se dá využít. Vím, zní to jako pexeso, stejně jako to druhý. Ale pucle jsou lepší. Je jich asi tisíc. A když mám tisíc, proměním ho v pivo a čtyři […]

Read More →