Bojím se  o ztrátu sebe i tebe, všude je moc šumu, falešných zpráv, ideologií a zvuků. Koukám na tvoje tělo, na kterém si kreslím obrázky. Reklamy mě dusí, ničím sebe a svoje tělo, chci řvát, rvát, trhat, zabíjet a mrzačit. Dole ve mě je umístěný sten ze zoufalosti každodenní reality, a proto když jsme spolu, […]

Read More →

Před několika dny jsem se zúčastnil demonstrace vyjadřující solidaritu s kavárnami, obchůdky a diakonií zapojených do kampaně HateFree, které byly den před tím napadeny neonacisty. Upřímně se mi líbilo, že na akci participovali lidé různých názorů a profesí. V tento moment jsem se radoval z pocitu, kolik občanů je ochotných jít na náměstí a vyjádřit svůj […]

Read More →

Přečetl jsem si články obou autorů, kteří o tématu polemizují, a pokusím se podat trochu jiný pohled. O Kliniku se zajímám od jejích počátků, a byť s jejími ideami ve všem nesouhlasím, tak je její vlastní, základní, myšlenka dobrá: spočívá primárně v podporování žižkovské komunity. Jedná se o tzv. nízkoprahové centrum, a jak již bylo zmíněno v […]

Read More →

Silueta zlatého kalichu. Vltavská stále nevoní. Poslední srpek Slunce – příslib léta – zbytky jarního dnes vysvléká, okolo tiše proudí řeka a za obzorem trojská skála. Nade mnou duní magistrála, trojský kůň vpašován do města. Tříproudý kolos. Kdo ví, na co všechno architekt nemyslel, když večer seděl nad mapou Prahy a tužku sevřel do pěsti, […]

Read More →

Dřív, než vyrosteme ze svého dětství do světa, kde se musí a nesmí, kde holky skrývají své vrásky a všichni malý velký stres za plastové nákupní tašky, než nasadíme – nejen – pleťové masky, než se v zrcadle nepoznáš, než ti líčidla rozežerou tvář a nám oběma pravidla hlavu, první i dvacátou druhou, než si […]

Read More →

Ležíte si tak pomalu druhý týden v posteli s chřipkou – pro muže nejzákeřnější nemocí, počítač vám jen tak odejde do věčných lovišť a kamarád, který se pokouší ho zprovoznit, se nehlásí. Aby toho nebylo málo, musíte sepsat rychle reportáž, jelikož již víte, že v pondělí zase hurá do práce. Ale na čem to, safra, […]

Read More →

Rád bych k své vlajce cítil pýchu, co ale vlastně znamená krom toho, že má národ svůj stát a proč je krví zbarvená? Prapor vždy vlaje, jak vítr velí, vlál tak po čtyři dekády, ve kterých jsme volili klid, ač jsme se měli postavit větru, co přišel z východu, větru, co vyhnal nevinné, který s […]

Read More →

Pražany, ty hned tak něco nerozhází. Vždy na všem hledají jen to pozitivní. Abyste takového obyvatele hlavního města vytočili, musíte osobně vynaložit mnoho úsilí. Popřípadě se musí stát něco naprosto výjimečného a zásadního, co poruší jeho životní rovnováhu. Třeba když „to debilní metro jede zase až za 3 minuty, proboha!“ Politicky se však ocitnete v […]

Read More →

Nepsané pravidlo zní, že o chudobě hloubají, píší, diskutují… vždy pouze ti, kterých se bezprostředně netýká. Doopravdy chudí totiž na podobné vylomeniny nemají kdy. Dost pravděpodobně si svůj aktuální tragický stav ani plně neuvědomují. Stávají se z nich stroje, které plní rozkazy přicházející zvenčí, protože k vlastnímu odboji jim už prostě nezbývají síly. Pokud se pro ně […]

Read More →

,,Ty tancuješ, jo? A co? Latinu?“ ,,Ne, folklór. Lidovky. Kroje a tak.“ ,,No jasný! Takže dechovka!“   Tak asi takovou reakcí začíná každej rozhovor na téma folklór, s kýmkoliv kdo stojí, abych tak řekla, mimo branži. Průměrnej nefolklorák si průměrnýho folkloráka představí jako člověka navlečenýho v hrozně moc vrstvách strašně barevnýho a naducanýho oblečení, s […]

Read More →

Bejt problémovym dítětem není žádnej med, jak by asi řekl Winston Groom. No a není. Aniž bych si to uvědomoval, tak už od útlého dětství se za mnou táhne jeden průser za druhým. Pravděpodobně to začalo někdy ve třech letech někde na vinobraní s šermířským představením. Tato představení jsem měl vždycky rád a rytíře obecně taky. […]

Read More →

Všechno, všechno mi mizí mezi prsty zase, po nějakým čase, kdy bylo všechno tak moc krásný, ocitám se na stejným místě jako zhruba loni touhle dobou, kdy se moje jediný myšlenky motaly kolem toho, proč tu jsem a jakej tady má moje maličkost vlastně smysl. Teď, když vidím, jak pomalu ale jistě přicházím i o […]

Read More →